13. 2. 2012

IPOD vs. IPAD

IPOD – je oblíbený mp3 přehrávač od firmy Apple. Neumí v podstatě nic jiného, než přehrávat hudbu.

Zároveň je to zkratka pro Integrovaný Plán Organizace Dopravy.

Jeho smysl vystihuje odstavec ze stránek města: „Integrovaný plán organizace dopravy, zaměřený na dopravu na pozemních komunikacích, nabízí řešení pro zlepšení vnitřní dopravní prostupnosti města, přičemž zohledňuje potřebu zlepšení vnějšího dopravního napojení na nadřazenou silniční síť. Zároveň klade důraz na preferenci veřejných a ekologicky šetrných forem dopravy před individuální automobilovou dopravou.“

Nebudu zde posuzovat, zda je koncepce dopravy dle IPOD dobrá, nebo špatná. Je v rukou odborníků, tedy dopravních inženýrů, což já nejsem. IPOD však neumí nic jiného.

IPAD – je v současnosti ještě oblíbenější výrobek firmy Apple. Umí pracovat s různými multimediálními formáty včetně novin, časopisů, knih, fotografií, videí, tabulek, připojí se k internetu a umí i přehrávat hudbu.

Zároveň to může být zkratka pracovního názvu Ideový Plán Architektury a Dopravy.

Jeho smysl by mohl být takový (žádná definice však neexistuje), že úzce spolupracuje s IPOD, využívá jeho odborných poznatků a na jejich základě vytváří koncepci tzv. „prostoru pro lidi“. Tento plán může vypracovat pouze architekt, ve spolupráci s dalšimi odborníky. Pokud se město na základě IPOD rozhodne, že postaví např. Zanádražní komunikaci, kam převede větší část dopravy z Nádražní ulice, mělo by také vědět, jaká může být budoucnost přednádražního prostoru z pohledu člověka, který tento prostor užívá (nejen autem).

Pokud vezmu jako příklad právě přednádražní prostor, tak dle IPOD existuje řešení, které na základě odklonění dopravní zátěže jinam, posouvá zastávky MHD, vytváří pěší přechod v úrovni ulice apod. Nyní by měl na scénu vstoupit architekt, který zpracuje koncepci v širších souvislostech - urbanistických, dopravních, ekonomických, společenských, ekologických atd. a vezme v úvahu dopravním modelem těžko měřitelná kritéria jako pocit, měřítko, přívětivost a spousty dalších. A nejlépe na základě architektonicko-urbanistické soutěže, ať nemáme pouze jedno řešení.

A co myslím tím „Prostorem pro lidi“? Je to především prostor, kde se člověk cítí příjemně, rád zde tráví volný čas, má zde oblíbené zákoutí, strom, lavičku, kavárnu, pekařství. Je to místo, kde se nebojí jít pěšky, nebo jet na kole. Je to místo setkávání. Je to místo, kde si cizinec, či turista rád sedne, odpočine a posvačí. Toho nedosáhneme změnou lajnování bílých pruhů.

Tento článek opět nenabízí řešení dopravy. Vychází pouze z obavy, že i kdyby město zrealizovalo v dohledné době všechny plánované dopravní komunikace, bude pro občany bez automobilů stále stejně nepřívětivé, protože tyto komunikace se pouze znásobí, ale nezmění se jejich charakter.


Text / Tomáš Zdvihal

Žádné komentáře:

Okomentovat