Strategické souvislosti maloměsta

Po roce 1989 nás urbanisté ze západní Evropy varovali před jedním fenoménem, se kterým se potýkali už několik desetiletí. Je to vylidňování centra města, spojené s úbytkem atraktivního veřejného prostoru. Ten je tvořen mimojiné různorodou strukturou obchodů a služeb, které se z ulice přesouvají do interiéru hypermarketů. Za posledních 22 let jsme bohužel jejich teorii dokonale potvrdili a jen velmi pomalu se budeme vracet k normálnímu stavu.

Když vezmeme půdorys 14 největších obchodních domů postavených po revoluci, dostaneme přibližně plochu velkou jako historické centrum. Zatímco počet obyvatel města nevzrostl, prodejní plocha ano. Samozřejmě, že je to důsledek svobodného trhu, demokracie a zvýšené životní úrovně. Všechno tohle jsme přece chtěli. 

Má to ale i druhou stránku. Historické centrum je nejcennější urbanistická a architektonické hodnota tohoto města. Aby nezůstala pouhou kulisou, musí mít také atraktivní náplň a funkci a pro ní potřebujeme určitou minimální koncentraci lidí. Lidí, kteří tam bydlí, kteří tam pracují, nakupují a chodí za kulturou. Je to směs, která ulice a domy naplní po celý den a týden.

České Budějovice jsou taková větší vesnice se dvěma sídlišti, jedním náměstím s parkovištěm a dvěma parkovišti místo náměstí. Univerzita je umístěna na periferii a na podobné místo chceme dát i nejdražší koncertní a kongresový projekt u nás. Vpodstatě systematicky naše město sociologicky, ekonomicky a geograficky poškozujeme. O architektuře ani nemluvě. Budějovice nejsou velkoměsto a v současnosti více jak jedno centrum prostě neutáhnou. Až budete někdy stát na náměstí a napočítáte na něm více aut než lidí, zkuste zapřemýšlet, kam se všichni poděli?

Jestli to jde jinak? Ano, každá místní samospráva má možnost ovlivnit svoje okolí. Problém je mnohem složitější, ale na důkladnou analýzu a návrh řešení bychom potřebovali systematickou práci s daty, spolupráci odborníků z mnoha oblastí a podporu politické reprezentace k veřejné i odborné diskuzi. Základními nástroji pro takovou dlouhodobou koncepci jsou strategický plán města a územní plán města. Smysl obou dvou dokumentů zatím Budějovice nenaplňují. Proto je reálný rozvoj města za posledních dvacet let takový ... 

V Holandsku existuje maximální prodejní plocha supermarketu s potravinami. Podporují tak lokální zemědělství a obchod. V Rakousku existují limity na počet stavebních povolení v obci za rok. Vpodstatě tak chrání přirozený dlouhodobý vývoj vesnic proti spekulativním developerům. V Oregonu existuje zákon, který definuje nepřekročitelné hranice města a tím pádem nedochází k živelnému rozvoji do krajiny, ale zvyšování hustoty a kvality centra. Podobnou strategii má Queensland na krajské, nebo Finsko na národní úrovni, obojí se týká udržitelného rozvoje měst. Na těchto konceptech se podíleji firmy jako IBM nebo Audi, s obrovským technologickým know-how.

Ale zpět na jihočeskou náves. Proč by to nešlo u nás? Město Plzeň včera dokončilo ideovou architektonickou soutěž, zabývající se právě širším městským centrem ve všech souvislostech. Neexistuje rozumný důvod, aby si Budějovice nenechaly udělat podobnou strategii. Stejné město, stejní úředníci, stejné zákony ... máme rozpočet 2 miliardy korun ... ale pravomoc rozhodnout mají jenom politici. Nikdo jiný.

PS. Město České Budějovice ztratilo za posledních deset let 3 tisíce lidí. Přestěhovali se do okolních vesnic. Fenomén "urban sprawl" je největší urbanistickou hrozbou nejenom pro strukturu města, ale i okolní krajinu. Je to neuvěřitelně hloupý a neekonomický způsob, jak to dělat ... a přesně to se tady děje. Více ZDE

Text / Mirek Vodák