Rajniš: Rejnok je pěkný a konzervativní (Deník 30/10/2010)

Budějovicím je z vašeho jihočeského tria nejblíž Švestkový dvůr Continua v Malovicích poblíž Vodňan. Inspiroval vás ten statek nějak?

Bylo by tam divadlo, cvičební stodola, něco na bydlení a komunitní život. Zhruba před deseti měsíci jsme si tam udělali s klukama a holkama z Continua brainstorming. Bylo 11 pod nulou, já jsem tam spal ve svým auťáku a bezva. Jako každý barák ho děláme na to konkrétní místo. Nesnáším baráky, které se vymyslí jen tak jako pustá hříčka a pak se to šlehne bez souvislostí.

Dělal jste už divadlo?

Mezi těmi 1150 projekty je několik divadel. Neexistuje normální útvar, který bych vůbec nedělal. Některé ale nedělám ze zásady: paneláky, vězení, administračky pro komunistickou stranu. Snažím se vykličkovat a nedělat už obchodní věci, těch už mám za pár miliard postavených. Ale udělali jsme teď nový projekt na změnu Máje.

Zůstaňme na jihu: jaká byla hlavní tvůrčí myšlenka písecké lesovny?

Je to velmi jednoduché. Ten barák má za zády les, takže má být přítel lesa. Má být dřevěný, má se o les opřít. Má umět poskytovat ve svém lůně dost svobody. Má být trošku zenový: na severu člověk vidí do malých zahrádek, které tam snad vzniknou, a na jihu vidí velký svět s dalekým obzorem. Mezi těmi dvěma světy tak vzniká určitý druh rovnováhy.

Ale dost vás za lesovnu kritizují.

Když ti kritici odjedou kamkoli do zahraničí, tak se z takových baráků mohou podělat blahem, ale když to mají na svém dvorečku, tak jsou z toho vytrslí. Na mě, zedníka a námořníka, je to trochu silné kafe. Lesovna vychází vzdáleně z tvarosloví klasických jihočeských domů: obdélníkový půdorys, šikmá střecha, jen je to převedené jinam. V současné době je trochu absurdní dělat baráky jako před 500 lety, kde dole žili lidé a zvířátka a nahoru se na zimu nastrkalo seno. Místo půdy jsou v lesovně relaxační prostory. Když už ani tohle v této zemi nefunguje, tak nastala doba prásknout do koní a jet někam jinam.

Jaké bylo zadání soutěže?

Byla vypsána dost technickým způsobem. To, co chtějí, neřekli na plný prdy. Chtěli vlastně hájenku s parohama, a kdyby to řekli, tak ji dostali. Ale nic takového se tam nevyskytovalo, takže ti hajní jsou z toho baráku lehce zděšení. Soutěže jsou jedny z nejhloupějších způsobů, jak dostávat návrh na světlo boží. Bylo by přece daleko lepší, kdyby si ti hajní vybrali architekta, který jim sedí, donutili ho udělat pět variant, pak si přizvali experty, varianty zkritizovali a tak by se to udělalo. Takhle se třeba v Americe, ve vší poctivosti, dělají velké státní baráky.

Mezi kritickými hlasy zaznívá jako jeden z argumentů, že stavba nevydrží věčně. Co na to říkáte?

Český národ má urputnou chuť věčného života. Já ji nesdílím. V Kjótó je několik dřevěných klášterů z 11. století. Pokud vím, tady v Budějovicích věci z 11. století z 95 procent popadaly. Ale nebudu si z toho dělat srandu. Když po internetu za 11 vteřin proudí tolik informací jako za celé 15. a 16. století, tak co si, do hajzlu, myslíte, že tu bude za sto let? Většina domů už stejně dávno neslouží tomu, pro co byly udělané. Jsou to podařenější nebo méně podařené adaptace. Takzvaně věčný barák je výsledek desítek a desítek přestaveb. Dělejme dočasné baráky a zrychleme jejich koloběh.

Které věci dnes ještě architektovi v Česku ztrpčují život?

Příliš velká uměřenost mravů, příliš málo odvahy, hodně skepse a naprosto přebujelý konzervatismus, doplněný klerofašizujícími levičáckými postoji úřadů vytváří z celé téhle země pro architekturu minové pole. A nejobtížnějším protihráčem architektury jsou předpisy a úřady.

A jsme u rejnoka, jehož autor Jan Kaplický si kvůli blobu prožil obří martyrium. Rejnok, koncertní hala, by měl stát v budějovické čtvrti Čtyři Dvory. Líbí se vám?

Já dělám 60 projektů ročně. Na to, abych věnoval několik hodin cizímu projektu, to už musí být. Když bych rejdil ve vodách mého kamaráda Honzy Kaplického, tak bych se spíš staral o jeho krásnou ženu než o ty projekty. Projevil neuvěřitelně dobrý vkus a ten rejnok je podobně pěkný. Velmi uměřená a ve svém oboru skoro až konzervativní stavba. Chápu, že tady se z toho může kdekdo zjančit. Teda nechápu, ale když vezmete, co se učí na školách, co se píše v novinách, co běží v televizi, jaké si lidé stavějí baráčky, jak vychovávají děti a jaké mají sexuální návyky, tak přijmout rejnoka je pro ně čin velké odvahy.

Ale kde ji vzít?

Na obecných školách bych učení se odvaze zavedl jako povinný předmět. Děti by měly udělat hodně odvážných činů. My jsme vyhodili ředitelce katedru z třetího patra nebo jsme sodíkem odpálili dívčí záchodky. To byl trénink na to, nakopat bolševiky do pr....

Co říkáte na to, jak úředníci a politici zařízli Kaplického knihovnu?

V Čechách je 95 procent lidí nešťastných a ukřivděných. A když vidí někoho, kdo má radost z práce a kdo nepůjde do penze ani za zlaté vidle, tak ten člověk se ...e z principu. Honzu utahali v čele s panem prezidentem, který by si měl po čertech rozmyslet, k čemu se chce připoutat, když k něčemu cítí odpor. Franz Josef, když kritizoval sokl u nové vídeňské opery a architekt se potom oběsil, se zařekl, že nebude komentovat architekturu. Kdyby měl pravicový pan prezident tolik vkusu, aby se řídil elegancí tohoto starého absolutistického mocnáře, dobře by udělal.

Vystavujete v Českých Budějovicích. Jak je vidíte coby architekt?

Když jsem na náměstí a koukám se kolem sebe, tak jsem vrcholně spokojený. Když jsem za řekou a koukám se na ty paneláky, tak je to na panzerfaust a rozstřílet to. Ale vím, že tam žijí lidé a že jsme se chytili do téhle zoufalé pasti. Město dostalo za bolševismu zle na frak. A jsem rád, že se tu vyskytují věci, které jsou evidentně bezvadné, třeba Romana Kouckého Dlouhý most. Vyvažují guláš mezi bednami nových chrámů spotřeby a bednami králíkáren.

Když byste vzal paneláky panzerfaustem, co byste místo nich postavil?

Možná bych zmenšil město na ty krásné věci a kolem bych udělal velikánskou obytnou krajinu. Přibude stromů, zeleně, vodních ploch. Věci z přirozených materiálů. A musí tam být návsi, hospody. Když tam nebudou kostely, tak tam budou obytné věže, aby člověk mohl říci: u páté věže doprava, tam mě najdeš. Duch paneláku, nacpání se do standardních krabiček je po všech stránkách špatně. Nikdo z nás není standardní, každý jsme úplně jiný. Dům je kus reality a ta je vždy mnohotvárná.

Vaši výstavu v Domě umění předznamenává zenová kostka na náměstí. Proč jste ji tam umístil?

Proto, aby si tam člověk sedl a přemýšlel o světě. Aby se podíval zenovýma očima na náměstí v Českých Budějovicích.


Text / Martin Rajniš, Václav Koblenc
Foto / David Kubík

Deník 30/10/2010