Myslím, že jeho význam je především praktický. Na levém břehu města žije 40 000 obyvatel, na pravém břehu 60 000 obyvatel, přičemž na pravém břehu je více pracovních příležitostí. Snažili jsme se jednak, aby se v rámci přípravy územního plánu na levý břeh dostalo více možností zaměstnání, jednak jsme samozřejmě museli mít na mysli, aby v místě, kde byl historický brod, který spojoval České Budějovice se Čtyřmi Dvory, bylo důstojné pokračování předešlých tras.
Jaké pro a proti hrála roli při rozhodování investora o novém mostě?
Základní úvaha byla o tom, zda se most má rekonstruovat, nebo se má stavět nový. Nechali jsme si vypracovat studii, co by znamenal most zrekonstruovaný, to znamená, jaké by zhruba byly náklady a jaká by byla životnost stavby. Náklady byly ve srovnání s odhadem nákladů na nový most v poměru 3:5, a tak jsme se nakonec rozhodli pro most nový s tím, že jsme od samého začátku sledovali vytvoření mostu, který vtáhne řeku zpátky do komunikační spojnice; ze starého mostu, který dosloužil, jste řeku neviděla, pokud jste nestála v autobuse a nevisela na tyči.
Rozhodli jsme se jít cestou architektonické soutěže. Při ní jsme velmi intenzivně diskutovali například, kolik pruhů má most mít. Naše debata se odvíjela od čtyř pruhů nakonec ke dvěma – z jednoho prostého důvodu, protože jsme nechtěli, aby Dlouhý most přitáhl další dopravu směrem k historickému centru. Právě naopak, chtěli jsme, aby most byl oním limitem, který neumožní další zásobování centra dopravou. Právě během debat při architektonické soutěži jsme dospěli k tomu, že bude-li to jen trochu možné, bylo by vhodné konstrukci starého mostu nějakým způsobem použít, a že asi do budoucna by České Budějovice potřebovaly další most.
Město podepsalo u nás atypickou smlouvu. Jaký je rozdíl ve vztahu investor-autor-dodavatel podle této smlouvy a podle běžných smluv, uzavíraných s dodavatelem?
Nevím, jestli je to atypická smlouva. Myslím si, že to byla smlouva správná. Během debat při architektonické soutěži jsme se dostali i k aspektu, kdo že bude oním technickým dozorem investora. Přiznám se, že ještě před tím, než jsme se rozhodli, dal jsem si od dr. Plose z Komory poslat smlouvy, které se běžně používají ve Spojených státech a kde právě architekt je garantem stavby. Rozhodli jsme se, aby architekt byl tím hlídačem za investora. Tlačili jsme arch. Kouckého, aby byl určitým garantem ceny, což, musím přiznat, je v našich podmínkách trochu obtížné. Že bylo naše rozhodnutí správné, ukazuje asi výsledek – stavba se žádným výrazným způsobem nepředražila. Pokud došlo k navýšení ceny, bylo to po projednání v radě města jakési navýšení komfortu nebo rozšíření rozsahu stavby. Mohu-li, rád bych doporučil touto cestou jít. Ještě bych více prosazoval ve vztahu k architektovi závaznost odhadů cen a honorářů, byť vím, že je to pro něj nepříjemné. Myslím si však, že takové silně závazné – nechci ani říkat sankční – prostředí by výrazně přispělo k vyčištění dodavatelsko-odběratelských vztahů, jak se dříve říkalo, a že konkrétní odpovědnost člověka, který si to celé namaloval a vysnil a který je teď velmi silně vtažen do realizace, je věc, kterou tady u nás potřebujeme a která zatím nebyla příliš běžná.
Jaká je Vaše zkušenost, resp. spokojenost s průběhem přípravy a stavby Dlouhého mostu?
Díky tomu, že jsme si vybrali – ať mi to prominou architekti – architekta-technika, byl velmi dobře připraven harmonogram stavby. To znamená: že každý potenciální problém byl odhalen včas, že jak projektant, tak dodavatelé vnímali stavbu jako prestižní, že při jakémkoliv problému okamžitě jednali na nejvyšších úrovních. Ne, že by problémy nebyly, ale neyšly nikdy ven. Dokonce jsem se i doslechl, že jsem se o stavbu nestaral, že jsem jí příliš času nevěnoval. Nastupoval jsem vždycky, až když cosi bylo signalizováno, nebo občas jsem cosi objevil. Na stavbě byly podle mne velmi jasné vztahy. Také měla štěstí jak na stavbyvedoucího, tak na všechny účastníky výstavby. Jediný problém, který já vidím, vyplývá ze zákona o obecních zakázkách. V soutěži byla sice vykonkurzována maximální cena, ale současně byla ta cena nestlačitelná, protože zákon neumožňuje zadavatelům veřejné zakázky vložit do jednání svoji invenci. Přijde mi to líto, na druhou stranu chápu záměr zákonodárce, protože by mohlo při této benevolenci docházet k prodražování staveb.
Má město sílu dotáhnout skutečně všechno, co bylo původně projektováno – obě předpolí mostu, cyklistická stezka, využití staré mostní konstrukce atd.?
Nevím, jestli současné vedení města bude chtít všechno dokončit tak, jak bylo chystáno. Osobně si myslím, že zůstalo dostatek peněz nejenom na to, aby bylo vše ukončeno – a teď záleží na tom, do jaké hloubky se půjde s předpolím na levém břehu, včetně úpravy křižovatky před Výstavištěm. Na pravém břehu bych byl trošku opatrnější a nešel bych tak daleko, protože si myslím, že komunikace zde zatím nevyžaduje tolik radikálních zásahů. Ale rozhodně by měla být cyklistická stezka vyvedena kulturně, ať už na jednu, tak i na druhou stranu, a rozhodně by měly být využity zbytky starého mostu. Počítá se s nimi jednak na most v Resslově ulici (zde byly kontrakty již z větší části podepsány) a především na most v ulici Matice školské – byť vím, že některým se do toho moc nechce, neboť tam údajně má zavést novou dopravu a někteří lidé, kteří tam bydlí, jsou proti. Rozumím, že jsou proti, nicméně, pokud bychom k věcem přistupovali takto, nikdy nic ve městě neuděláme. Je potřeba dosáhnout pouze toho, aby ten most byl vnitroměstský, aby se v žádném případě nemohl stát transitní komunikací. Doufám, že město nejenom bude mít sílu, ale že především bude mít odvahu prosadit tuto realizaci, se kterou, jak věřím, nakonec budou spokojeni i ti, kteří tam bydlí.
Nevím, jestli se mám zeptat, jak se Vám osobně nový most líbí, připadá mi to banální. Ale přece.
Říkal jsem, že na samém začátku jsme chtěli, aby břehy byly spojeny nejenom jakousi horizontální konstrukcí, ale aby to byla konstrukce, která patří do města a která pomůže polidštit a poměstštit tu část města, která se naprosto nesrozumitelně a nelogicky stala tranzitním uzlem uprostřed Budějovic a stále je bohužel chybně vnímána jako magistrála města. Mám pocit, že to most udělal, že se mu to povedlo a že je teď třeba na něj navázat a pokračovat v poměstšťování tohoto prostoru. Čili pokud se mě ptáte, jestli se mi most líbí, tak ano, líbil se mi od začátku, jinak bych ho neprosazoval a nestál bych za ním a nesvedl bych tolik soubojů a bitev, které se mostu týkaly. Pokud se mě ptáte, jestli jsem od samého počátku chtěl nový most, tak zcela zodpovědně říkám, že ne. Velmi pečlivě jsem vážil, jestli koeficient 3:5 je tím důvodem, proč stavět nový most. Vyhrála především životnost . U rekonstruovaného mostu byla plánovaná 30 let, u nového mostu 90 let. To pak stálo proti ceně. Přesně, jak jsem předpokládal, byl odhad ceny nedostatečný. Skutečná cena byla jednou tak vysoká než odhad. Ale ten, kdo se v investiční výstavbě pohybuje, ví, že relace je vždycky zhruba taková.
Text/ Miroslav Beneš, Milena Sršňová
časopis Stavba 1/1999
Žádné komentáře:
Okomentovat