Moderní Budějovice 04 / MF DNES

Jedním z nejhezčích mist v našem městě je nábřeží Malše kolem Zlatého mostu. Na fotkách z období první republiky vidíme žijící promenádu a velkorysou koncepci celého nábřeží a okolních domů, včetně Slávie a Justičního paláce. Po řece pluly lodičky a kolem divadla, tehdy pivovaru, jezdila tramvaj. To všechno je pryč. Za minulého režimu zde vznikla částečná úprava pro zklidnění dopravy, po revoluci se v ní však nepokračovalo. Přestože si nemyslím, že je nutné zakazovat vjezd a parkování v centru, určitě bych ho výrazně omezil na několika málo místech, která dokážeme využít mnohem lépe.

Příkladem může být prostor kolem kdysi legendární kavárny Savoy. Z kdysi pulzujiciho nárožního domu naproti divadlu je dnes sportovní obchod, který má výlohy zalepené anonymní reklamou. Okolní parter ovládají parkující auta, kontejnery na odpad, zeleň v truhlíku a les dopravních značek. Jedná se o dlouhodobou a systematickou degradaci tohoto prostoru a lze zde pozorovat bezradnost města ve vztahu k architektuře. Výhodou je, že celý prostor na nábřeží včetně většiny okolních domů městu patří a může tedy významně ovlivňovat jeho využití a podobu, která je dnes definovaná pouze dopravním řešení.

Jak z toho ven? Jedním z ověřených přístupů je vzít dobrou židli, postavit ji na dobrou dlažbu a přinést dobré jídlo a pití. Byl by to vpodstatě návrat k tomu, co zde kdysi existovalo a fungovalo. Na plochu jednoho parkovacího místa se vejdou čtyři stolky pro 16 lidí a vedle se dá postavit květináč se vzrostlou palmou. Je to naprosto běžný obrázek z jakéhokoliv rakouského města a tento koncept má kromě toho, že dobře vypadá, i svůj ekonomický a sociologický základ. Podporuje teorii, že největší atrakcí ve městě jsou samotni lidé, kteří přirozeně vyhledávají přítomnost jiných lidí. A čím déle se v příjemném městském prostoru zdrží, tím více utratí peněz.

Podobnou situaci najdeme i v okolí zmiňované Slávie. Jedno z možných řešení nastínil před lety ateliér A8000, který v okolí objektu pracuje s jeho přirozeným potenciálem, daným řekou a parkem. Ke sjednocení prostoru velmi chytře používá (kvůli celoročnímu využití) nikoliv trávník, ale dlažbu a na tento „městský koberec“ zve kolemjdoucí do venkovní restaurace anebo posezení u řeky. Nový přístup na nabřeží a dřevěné molo pak vytváří jedno z mála míst v centru, kde by bylo možné být v kontaktu s vodní hladinou. Samozřejmostí je kvalitní mobiliář a osvětlení, které po setmění dokáže vytvořit scénu pro nově vzniklé náměstí Emmy Destinnové.

Jedním ze základních urbanistickách principů je posilování silných stránek prostoru, který nám město nebo krajina přirozeně nabízí. Nemusí jít přitom o zásadní investice, ale relativně drobné a levné zásahy do současného stavu a výsledkem by měl být kvalitní veřejný prostor. Je to práce v první řadě pro architekty, kteří by měli koordinovat spolupráci s ostatními technickými profesemi, podobně jako je tomu u stavby rodinného domu. V Praze na to dokonce od letošního roku existuje zvláštní odbor – Kancelář veřejného prostoru – a bylo by dobré, kdyby podobná funkce vznikla i v Budějovicích.

Mirek Vodák / MF DNES 3/5/2013 - V desetidílném seriálu MF DNES zaznívají názory architektů či studentů architektury na veřejné prostory v Českých Budějovících. Představuje zaprvé vize a studie konkrétních staveb a zadruhé přístup k architektuře veřejného prostoru. Na blogu CBArchitektura je původní text doplňen o další fotografie a grafiku.