Jednou z významných
veřejných staveb, kterou jihočeská
metropole dlohodobě postrádá,
je moderní galerie současného
umění. Stávající
Dům umění
na hlavním budějovickém
naměstí má
ve světě
vynikající pověst,
což je především
zásluha jeho kurátora
Michala Škody. Dům
má dobrou
polohu a teoreticky by při využití
všech pater šel
proměnit ve skutečné
kulturní srdce města.
Bohužel, v současnosti
není jeho potenciál naplno využit, protože
historický objekt s sebou nese jistá
omezeni, ať už
se týkají výstav,
kapacity nebo ekonomiky provozu. Řešením
je přehodnotit jeho celkový
koncept a provést úpravy,
anebo postavit novou galerii jinde.
Pokud bychom se tak rozhodli, tak jedním z prvních kroků by mělo být nalezení vhodného místa a programu. S takovým úkolem mohou pomoci studenti architektury, jako například Zdeněk Chmel, student Fakulty architektury VUT Brno, který za svoji předdiplomní práci obdržel cenu Bohuslava Fuchse. Nejedná se o projekty k realizaci, ale mohou mnohé napovědet, co se týče konceptu, objemu a širších vztahů a otevřít diskusi i nad dalšími otázkami a především ukázat potenciál veřejných staveb a veřejného prostoru. Zdeněk pracoval s celkem dvanácti lokalitami a ve finále zúžil výběr na tři konkrétní místa a stavby.
Pokud bychom se tak rozhodli, tak jedním z prvních kroků by mělo být nalezení vhodného místa a programu. S takovým úkolem mohou pomoci studenti architektury, jako například Zdeněk Chmel, student Fakulty architektury VUT Brno, který za svoji předdiplomní práci obdržel cenu Bohuslava Fuchse. Nejedná se o projekty k realizaci, ale mohou mnohé napovědet, co se týče konceptu, objemu a širších vztahů a otevřít diskusi i nad dalšími otázkami a především ukázat potenciál veřejných staveb a veřejného prostoru. Zdeněk pracoval s celkem dvanácti lokalitami a ve finále zúžil výběr na tři konkrétní místa a stavby.
Galerie na soutoku pracuje s přírodním
kontextem soutoku Vltavy a Malše. Používá
tradiční element mostu, který je nově transformován do podoby
kruhu. Konceptem návrhu je vytvoření pomyslné vnitřní smyčky,
která propojuje frekventované nábřeží s populárním ostrovem a
druhým parkem s vysokým potenciálem pro umístění kulturních
staveb. Kruhová stavba je koncipována jako otevřený veřejný
prostor, který je možno bezbariérově a bez nutnosti jakéhokoliv
vstupného využívat ze všech tří břehů. Galerie samotná se
pak nachází v jižní části pod veřejně přístupnou částí,
zde už je samozřejmě vstup limitován. Tato smyčka propojuje
centrum města-náměstí, gymnázium, park, plavecký stadion,
sportovní halu, zimní stadion, obchodní centrum a soud zpět s
centrem města. Výsledný tvar jemně doplňuje charakter místa
a zve občany k volnému pohybu mezi všemi třemi břehy.
Galerie
na nábřeží Mlýnské stoky na Senovážném náměstí je jednou z
možných odpovědí na dlouhodobý urbanistický problém centra města. V
současnosti se nejedná ani o náměstí ani o park, pouze o
rozsáhlou travnatou plochou a parkoviště. Tento prostor je pro
jeho uživatele težko definovatelný. Hmotové řešení je
elementární, spočívající ve 2 kubických objemech, které
vymezují veřejné prostory s různou kvalitou. Objem stavby
respektuje délku neorenesanční budovy muzea a vytváří jí tak
přirozený protipól. Pracuje s kontextem solitérních budov i
blokové výstavy a usiluje o vytvoření městských prostor. Tímto
řešením je tak utvořeno nové náměstí, do nějž je
orientováno muzem, gymnázium a nový Dům umění. Vzniká
velkorysé nábřeží se schody vedoucími až do vody. Prostor s
neformálnějším charakterem graduje kostelem Svaté rodiny.
Galerie v lokalitě Hradební je stavba
uvnitř vnitrobloku na místě úzkých gotických parcel. Pracuje s
kontextem tradičních středověké zástavby, reaguje ale na
situaci prázdného prostoru. Dnes se na místě v 80. laetech
zbořených gotických a renesančních domů nachází neuspořádaná
plocha věsměs využívaná pro parkování. Je to nevyužitý
městský prostor v centru města s velkým potenciálem, jehoz
nejvetsim limitem jsou majetkove vztahy. Cílem řešení je
doplněním struktury stávající zástavby vytvořit nový,
fungující městský prostor, náměstí. Orientací parteru dává
předpoklad veřejnému dění. Nájemníci domů při západní
straně by tak kultivací prostoru byli motivováni k využití a
propojení parteru s ulicí Kněžská. Z hlediska expozice jde o dvě
velkoprostorové místnosti v nejvyšším patře, přirozeně
osvětlené, které lze v případě potřeby dělit na menší
prostory.
Podobné
studie by naše město
mohlo ve spolupráci s fakultou
architektury dostávat každoročně.
Jejich výsledky by pak mohly tvořit
podklad pro zadání skutečné
architektonické soutěže.
Mirek Vodák / MF DNES 12/4/2013 - V desetidílném seriálu MF DNES zaznívají názory architektů či studentů
architektury na veřejné prostory v Českých Budějovících. Představuje
zaprvé vize a studie konkrétních staveb a zadruhé přístup k architektuře
veřejného prostoru. Na blogu CBArchitektura je původní text doplňen o další fotografie, grafiku a odkazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat