Formálně i obsahově jeden z nejzajímavějších návrhů v soutěži byl od kolektivu autorů: Martin Jančok, Benjamin Bradňanský, Vít Halada, Marián Lucký, Michal Marcinov.
Park není krajina. Ta se rozlévá kolem způsobem, který postupně mění svůj charakter. Je prostředím, kterým procházíme, abychom mohli vnímat jeho rozmanitost. Krajina je blouděním v jemnostech. Park je limitovaným prostředím, které má jasně definované hranice, charaktery, prostory, programy. Park je intenzívni seskupení diskrétností. Park je prostředí, do kterého vcházíme a které je cílem našeho rozhodnutí. Park Čtyři dvory je místo.
Park není prázdno. Toho je na předměstí víc než dost. Suburbánní prázdno je spojité a prolévá se mezi solitéry, které se mu marně snaží vtlačit městský charakter. Park nechce být součástí tohoto nepopsatelného prázdna. Chce být objektem zájmu, viditelným, fyzicky přítomným. Chce být rovnocenným partnerem solitérních domů. Park Čtyři dvory je hmota.
Park není homogenní masa. Metry čtvercové krajinné jednolitosti a metry kubické všednosti suburbie jsou zažitelné v blízkém okolí. Park má ambici poskytnout intenzívní prostorové zážitky různorodých identit. Hmota zeleně je organizovaná podle druhové skladby do pásů. Různé výšky, propustnosti a barevnosti stromů vnímají chodci, běžci a cyklisté pohybující se po stezce obepínající nitro parku v různých rychlostech. Jednotlivé programy jsou izolovány v centru parku v čtyřech programových prázdnech. Každé z nich má vlastní specifický charakter daný geometrii výseku a konstrukcí hranice. Tato prázdna nejsou čistinami, ale stávají definovanými prostorovými typologiemi. Klec, Jáma, Zeď, Plac. Park Čtyři dvory jsou čtyři dvory.
Park není produkt. Navrhnutý, zrealizovaný, daný do užívání, neměnný, odolný. Park je prostředí, jehož charakter reaguje na plynutí času. Nejen že sezonně střídá různé atmosféry, ale dlouhodobě mění svou formu. Obnažené konstrukce jednotlivých programu, viditelné pro všechny potenciální uživatele v první fázi, komunikují s probíhající výstavbou území. Druhá fáze kdy mladá vzrostlá zeleň ukryje prostor parku do zelené jemně průhledné mlhy listů, která působí čerstvě a tajemně uprostřed zrealizované, ale nezabydlené zóny. Odrostlé stromy poslední fáze vytvářejí mohutnou zelenou střechu nesenou sloupořadím kmenů, mezi kterými prosvítají prosluněné programatické prostory. Zelená hmota parku zřezaná uličními čárami vytváří fasády doplňující ulice plnohodnotného městského prostředí. Park Čtyři dvory je proces.
Park není kulisa. Krásné zelené pozadí pro trávení volného času. Tohle
privilegium patří soukromým šlechtickým zahradám. Krása je důležitá, ale
park je prostředím, plným aktivit, programů a interakcí. Plochy a
vybavení parku jsou zázemím a rámcem pro specifické zájmy společnosti.
Konstrukce hranic jednotlivých dvorů poskytují potřebné vybavení daných
programů. Subtilná ocelová kolonáda placu poskytuje krytý prostor pro
procházku a sezení, jako zázemí volné plochy pro různé neformální hry a
aktivity. Klec je prostor víceúčelového sportovního hřiště vymezeného
vysokým pletivovým plotem, který brání prostor letících míčů před
korunami stromů. Jáma ukrývající dětské hřiště, jejíž svahy jsou
přirozenou hrázi čarovně nepředvídatelných trajektorií. Stěna jako
nezničitelný uzavřený prostor urbánních sportu a kultury. Park Čtyři dvory je infrastruktura.
1/ hmota Park je navržen jako zelená hmota.
1B/ proces 0 – 20. rok. V první fázi je zelená hmota tvořena pásy bříz, které jsou vysázeny 10 let staré s výškou 5 metrů. Ostatní druhy jsou rádově 5 let staré a 3 metry vysoké. 20. – 40. rok. Druhá fáze počítá s postupným vyrovnáváním rozdílů výšky a objemů korun stromů. Avšak druhová pestrost je stále přítomná v různé barevnosti a světelnosti pásové výsadby.
2/ prázdno Náplň parku je navrhovaná jako absence zelené hmoty.
2B/ čtyři dvory Prázdna jsou naplněny specifickými identitami. Jsou projektovány jako čitelné a zapamatovatelné prostory s charakterem skrze jasně geometricky a konstrukčně definované rozměry, povrchy a hranice. Stávají se dvory. Městskou uzavřenou prostorovou typologií. A jako dvory mají svá jména. Plac, Zeď, Jáma a Klec.
2C/ čtyři povrchy Plocha Placu je navržena jako pohyb neorganizující a neomezující zelený měkký povrch lučního charakteru s údržbou pro oddych a volné aktivity či hry. Tahle plocha je lemovaná krytým štěrkovým mlátovým povrchem kolonády. Povrch Klece je odolný tvrdý asfaltový doplněn o vrstvu grafických pravidel jednotlivých sportů. Jáma je vystlaná kamennou drtí a její tekutost a sypkost se stává nezanedbatelnou součástí dětských her. Povrch Zdi je nezničitelnou betonovou zvlněnou topografií neustálého pohybu.
2D/ čtyři hranice Plac je obehnán rytmem jemné ocelové konstrukce kolonády. Odděluje prostor procházení od prostoru majestátních korun stromu nad ním. Prostor Klece je do výšky 6 metrů vymezen sítí ochranného pletiva. Zdi Jámy pracují se sklonem, kterým definují různě stupně svojí překonatelnosti. Pro dítě prostor uzavírá a dospělému ponechává rozhled. Hranice Zdi jsou betonovými nezničitelnými clonami mezi protikladnými prostředími skateparku a parku.
A/ Plac Plac
je dvůr, v jehož prostoru s rozměry 45 x 45 metrů se mísí neformální
užívaní slunečního měkkého lučního koberce s procházením ve stínu pod
řádem ocelového sloupořadí kolonády. Plac je programově nejvolnějším
dvorem. Je prostorem oddechu, volných aktivit a her. Je určen pro
všechny věkové kategorie a zájmové skupiny. Na vnější hraně pod korunami
stromů na sebe váže většinu objektů zázemí parku. Kavárnu, veřejné WC,
půjčovnu sportovních potřeb a vyhlídkovou věž. Díky flexibilitě kolonády
je lze libovolne dopĺnět nebo měnit.
B/ Klec Dvůr sportovních klání. Dvě basketbalové hřiště a jedno na házenou jsou ohrazené konstrukcí potáhnutou pletivem.
C/ Zeď Zeď je prostorem intenzívní mládežnické městskosti. Skýtá možnosti
vybití fyzické i psychické energie. U tohoto dvoru se předpokláda
najdynamickejší provoz. Zeď tak tvoří hranici a uzavírá nespoutanost do
pomyslných mantinelú betonu užívaného a dekorovaného vyvíjejícimi se
talenty lidských jedinců a komunit.
D/ Jáma Zapuštení pod původní úroveň terénu zajišťuje částečnouou izolaci a kontrolovatelnost. Jednotlivá ramena obsahují atrakce pro různé věkové kategorie. Rodiče sledují své ratolesti z centrálního postu.
Terénní a vegetační úpravy
Řešení počítá s terénními úpravami na ploše dětského hřiště „JÁMY“ a
skateparku „ZDI“. V případě dětského hřiště se terén upravuje o metr a
půl pod úroveň rostlého terénu a naopak u skateparku se vytěžená zemina
využije pro vytvarování základů ramp a překážek. S jinými zásadními
terénními úpravami se v návrhu nepočítá. Vegetační úpravy pracují s
prostorem radikálním způsobem. V současnosti téměř prázdná plocha
plánuje být zaplněna do značné míry stromovou vegetací, kde navržené
jednotlivé druhy stromů odpovídají lokálním podmínkám. Pro záměr častého
a výrazného střídání prostředí jako základem pro neustále se měnící
scenerii se v návrhu uplatňují dřeviny kontrastní jak svojí výškou,
šířkou, habitusem, tak i různorodostí proměny v plynoucím čase. Z
hlediska druhové skladby se navrhují použít stromy druhů Alnus
glutinosa, Betula pendula, Platanus x acerifolia, Populus tremula,
Quercus petraea a Tilia cordata. Návrh také počítá s přirozeným
sukcesivním zarůstáním meziprostorů stromové vegetace, čím ponechává
příležitost dramatizování prostředí takřka živelnou formou. Spoléhá také
na její následné potlačení z důvodu nedostatku sluneční energie, která
téměř v plné míře zůstane zachycena v korunách vzrostlých stromů.
Text / Autorská zpráva
Ano stromové monokultury mají sami o sobě nepřekonatelnou atmosféru. O to nevšednější pokud se objeví v pravidelném rastru. V Českých Budějovicích je mi z tohoto důvodu líto přinejmenším neudržování topolových alejí.
OdpovědětVymazatA ješte hodnoceni soutěžní poroty:
OdpovědětVymazatŽádný z návrhů nevyvolal tak silný zážitek z textové zprávy jako tento. Velmi silná sugestivní úvodní stať o tom čím park není, dospěla vylučovací metodou k tomu, čím naopak park je. Jedinečným způsobem popsal charakter území, stav věcí nazval pravými jmény.
Sebevědomý silný motiv se bez jakékolv ztráty idey z úvodu, proměnil v návrh. Jasný, srozumitelný, originální. Pokryl řešené území zhuštěnou stromovou výsadbou v geometrickém sponu jako kobercem, aby v něm odkryl čtyri jasné plochy, kruh, obdélníh, čtverec a kříž = Čtyři dvory park 4D. Čtyři gomterické obrazce potom v sobě obsahují povinné zadání - doplňkové funkce parku, nechybí vyhlídková věž. Kdo by chtěl nalezne v hlavním čtverci i paralelu k pověstnému budějovickému náměstí.
Je zajímavé sledovat odvahu a samozřejmou lehkost s jakou byla vytyčena bryslařská dráha po obvodu řešeného území a na rozdíl od návrhů, které ji mají v podobném konceptu, tady se nezdá, že území obtěžuje nebo ruší. Z přirozeně působícího dopravníku jsou vedeny radiály - pěšiny k jednotlivým dvorům. Dobře napojeny nejsou jen vnitřní funkce, ale i ostatní infrastruktura směrem ven.
Návrh má zdravé sebevědomí i vůči uvažovanému kongresovému centru, které bylo pro některé slabší povahy magickým zaklínadlem. Návrh o centru neví nic konkrétního, a proto na něj nereaguje. Výsadba je sice navržena silně tradičně, ale druhově skromně, přitom počítá se sukcesním zarůstáním do krajiny, což je velmi vhodně zvolený postoj na rozhraní krajiny a města.
Projekt se velice odvážně otevírá, hovoří sebejistě, hlasitě a bez zajíkání, má významné přesahy nadčasové i místní a tím se paradoxně ukazuje, že se do dané situace nedokáže vejít.