Lapidárium na Senovážném náměstí / Tomáš Zdvihal

Semestrální projekt na Fakultě umění a architektury v Liberci / 2006

Autor: Tomáš Zdvihal

Vedoucí práce: Doc. Ing. arch. Ján Strcula, PhD., MgA. Zdena Zedníčková

Náměstí na prstenci bývalých městských hradeb, které ani není náměstím. Je prolukou, nedokončeným městským prostorem, který ovládá křižovatka a několik významnějších budov, jako je Jihočeské muzeum, nebo kulturní dům Metropol. Jen o kousek dál kulturní okrsek doplňuje spolkový dům Slavie a Jihočeské divadlo. Plocha náměstí je dodnes pozůstatkem doby minulé, jen místo sochy Lenina zde parkují automobily. Po asanaci Rybní ulice byla zatrubněna i Mlýnská stoka. Majestátné průčelí Jihočeského muzea se otevírá do otevřeného prostoru, vstup má však z druhé strany. Město vlastní sochy a různé plastiky, které jsou umístěny v depozitáři a neexistuje pro ně adekvátní prostor.

Historie Senovážného náměstí v leteckých snímcích: http://cb-arch.blogspot.cz/2012/07/6-x-66-let-v-leteckych-snimcich.html

Koncept pracuje s několika hlavními body: návrh nového objektu lapidária; otevření budovy muzea do náměstí; otevření Mlýnské stoky; přesun parkoviště pod zem.

  

Nový objekt lapidária pracuje s fenoménem vodních toků, tak typických pro České Budějovice. Celé je zapuštěno pod zem a je tak využita nová úroveň, úroveň vodní hladiny. Senovážné náměstí se stává jediným místem ve městě, kde je naprosto volný přístup k vodní hladině a život se odehrává právě v této úrovni. Život zde iniciuje nejen samotný objekt s výstavním prostorem, dílnami a kavárnou, ale i nová pěší/cyklostezka, která mimoúrovňově pokračuje podél Mlýnské stoky do Havlíčkovy kolonie a dřevěné stupňovité paluby, využitelné k relaxaci i jako venkovní hlediště při pořádání kulturních akcí.

Nenápadný objekt lapidária je protiváhou k výraznému objektu muzea, není dominantou, kterou by si asi tento prostor zasloužil, ale je spíše úvahou nad městotvornou funkcí vodních toků a života kolem nich. Jejich potenciál není v Českých Budějovicích ani v nejmenším využit. Tento projekt může být jedním z námětů do diskuze, jak s vodou ve městě pracovat. 

PS: projekt vznikal ve 2. ročníku na Fakultě umění a architektury v Liberci jako volné zadání. Mojí ambicí tehdy nebylo navrhovat velký dům, protože jsem to ani v nejmenším neuměl. Je pravděpodobné, že dnes bych k místu přistupoval jinak, jen koncept Mlýnské stoky by byl asi velice podobný.

 

 

Jiný přístup k Senovážnému náměstí můžete vidět na diplomním projektu Daniela Pexy, který jsme na blogu prezentovali dříve. Je vidět, že architekty tento prostor zajímá a snaží se hledat náměty na jeho řešení. Na našem blogu můžete vidět dva. Kdyby město vypsalo ideovou architektonickou soutěž, mohlo by mít takových úvah 30, 40, 50...Čas na to je, nečekejme, až přijde developer s vlastním řešením, protože tento prostor si, stejně jako Mariánské náměstí, zaslouží širokou diskuzi.

Text / Tomáš Zdvihal