PEZO VON ELLRICHSHAUSEN / FINITE FORMAT / KONEČNÝ FORMÁT

Cien House / Foto: Cristobal Palma / Estudio Palma

PEZO VON ELLRICHSHAUSEN / FINITE FORMAT / KONEČNÝ FORMÁT 

ZAHÁJENÍ: VE STŘEDU 21. 10. OD 18.00 HOD / VÝSTAVA TRVÁ OD 22. 10. DO 19. 11. 2015 

GALERIE SOUČASNÉHO UMĚNÍ A ARCHITEKTURY / DŮM UMĚNÍ MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE

VE STŘEDU 21. 10. OD 16.00 PŘEDNÁŠKA ARCHITEKTŮ / STUDENTSKÝ KOSTEL SV. RODINY - UL. KARLA IV.

KURÁTOR: MICHAL ŠKODA

Je nám velkou ctí, že můžeme touto výstavou představit jedno ze současných nejrespektovanějších architektonických studií Pezo von Ellrichshausen z Chile. Jedná se o architekty, kteří v průběhu posledních více jak deseti let vytvořili pozoruhodné kompaktní dílo. S jasným rukopisem, nepodléhajícím módním trendům, se značnou péčí, aby se jejich stavby staly nositelem trvalých hodnot.

 Do většího podvědomí, nejen odborné veřejnosti, se dostali v roce 2005 – stavbou Poli House na skalnatém pobřeží Pacifiku, pět set kilometrů od Santiaga De Chile. Tento pozoruhodný dům může být považován za jistou referenci jejich tvorby – smysl pro materiálnost, formu a světlo, komfortní prostor vytvořený omezenou škálou materiálů, a to především odkrytý beton a dřevo. Architektonické studio Pezo von Ellrichshausen založili v roce 2002 v chilském Concepción Mauricio Pezo / 1973 v Angolu Chile / a Sofia von Ellrichshausen / 1976 v Bariloche Argentina /. Uznání na mezinárodní scéně získala především řada jejich domů nejen v Chile, ale rovněž například v Portugalsku a Španělsku. 

Sofie a Pezo nahlížejí architekturu jako spojení umění a vědy, jako jeden z výrazových uměleckých prostředků. Značný přesah k výtvarnému umění dokládá například řada land - artových děl a efemérních pavilónů - namátkou -„120 Doors Pavilion“ z roku 2003 v Concepción, účast na Bienále architektury v Benátkách – Národní pavilon Chile 2010, Projekt „ No more, no less“ v galerii LIGA – Mexiko 2011, „Mine Pavilion“ v Coloredu 2013, Crux Pavilion - Trienále architektury v Lisabonu 2013, či velice úspěšné dílo „Blue“ na výstavě Sensing Spaces v Royal Academy of Arts London 2014. Mimo to se zabývají rovněž kurátorstvím a pedagogickou činností, ať už na univerzitách v Chile, či jako hostující profesoři na University of Texas v Austinu / 2011-2014 /, Cornell University New York aj. 

Dílo PvE se vyznačuje mnohoznačností, kterou předkládají v podobě jednoduchého stavebního artefaktu, mnohdy s přítomností brutalistního výrazu. K tvorbě užívají omezených nástrojů – plán, průřez a axonometrie, a velice důležitým aspektem v jejich práci je čas. Fenomén, vytrácející se v dnešní čím dál uspěchanější době, která má přirozeně dopad i na sféru stavění. Pezo a Sofie si však zakládají na pravém opaku – promyšlenosti, pečlivosti a neuspěchání. Také to lze nahlížet, jako jeden ze základních kamenů jejich úspěšnosti.

Charakteristikou tvorby Pezo von Ellrichshausen je možné nazvat jasný rukopis, postavený na jednoduché geometrii a nepodléhající jakýmkoliv módním designovým trendům či speciálním novodobým technologiím. Patrný důraz na proporce místností, dispoziční uspořádání, stejně jako kladení důrazu na nadčasovost, kde je počítáno rovněž s přirozenou stopou času. Přiznání jisté nedokonalosti, s detaily definovanými drsností a způsobem stavebních postupů. Právě zmiňovanou absenci designu považují za důležitý moment, neboť kvalitní architekturu nereprezentuje zjev, nýbrž by měla zprostředkovat co nejlepší zážitek z prostoru…

Samotné kompozice řešení jejich domů nabízejí do určité míry srovnání s „Raumplanem“ Adolfa Loose, využívajícího vertikálních posunů. Nepravidelné rozmístění oken na fasádě, vycházející z vnitřního systému uspořádání, prozrazuje další z typických rysů jejich práce - využívání různých úrovní místností. Na své projekty nahlížejí jako na koncepční problémy pro specifický kontext – jinými slovy – udělat tu samou věc, ale nikdy tím samým způsobem. 

Kersten Geers k jejich dílu poznamenává, že: „ Na jejich dílo lze nahlížet jako na cvičení typologie. Vzhledem k jejich zaměření na typologii se architektura atelieru PvE jeví velmi jednoduchou či až zjednodušenou. Jednoduché věci jsou však přesto vždy vnitřně složité. Soustava jednoduchých opakování a modulací architektonického jazyka, systematicky vkládaného ve své nejhmatatelnější a nejtektoničtější inkarnaci: Budova – architektura (zde) znamená budování typologií“.

Výstava připravena pro České Budějovice sestává ze dvou částí. Konečný formát a Nedokončený motiv. Jedná se o díla stvrzující pomocnou metodu PvE – pro pochopení nejen uměleckých kvalit v architektonickém díle, ale rovněž architektonické atributy uměleckého díla. 

Konečný formát 002 a 003 (2014-2015) – dva soubory, kdy každý je sestaven ze série 243 maleb. Tyto série jsou výsledkem přesné studie proporcí a formálního charakteru. Díla jsou prezentována v lineární sekvenci, která simultánně eroduje a posiluje individualitu každé základní figury. Logický systém, jenž lze číst jako evidentní protimluv, neboť tatáž sestava mechanických pravidel zkresluje jednoduchou strukturu, lhostejnou k její konkrétní krajinné či portrétové orientaci. 

Nekonečný motiv (2015) - série kreseb na papíře a jeden zmenšený model / vytvořený ve spolupráci se studenty Fakulty architektury a umění Technické univerzity Liberec – v rámci workshopu, který proběhl v Budějovicích před zahájením výstavy /. Zde se jedná o otevřený výzkum kapacity architektonických záměrů, které mají být rozmělněny pomocí opakování jedné figury se širokým rozsahem rozměrů. Vnitřní konzistence výsledného komplikovaného systému se ve své poměrně náhodné povaze mimo kontexty, program či konstrukci stává zkoumáním samotného pojetí samočinně regulovaného plánu.

Výstava se koná za podpory Ministerstva kultury ČR a Velvyslanectví Chilské republiky a ve spolupráci s Fakultou architektury a umění Technické univerzity Liberec.