Následující text popisuje případ vzniku
sochy krále Přemysla II. Otakara, která byla dne 28. října 2015
slavnostně odhalena v rámci oslav 750. výročí založení města České
Budějovice. Tento příspěvek v sobě slučuje dva poněkud extrémní přístupy
k monumentům ve veřejném prostoru: jedním je pozice politika, který se
většinou snaží vyjít vstříc požadavkům, očekáváním a předpokládaným
potřebám veřejnosti, druhým je pozice historika či kritika umění, který
má tendenci kultivovat publikum tím, že se mu ve veřejném prostoru snaží
nabídnout nejvyšší možnou uměleckou kvalitu. Tyto pozice jsou vzájemně
protikladné hlavně v tom, že politik v rámci svého působení v zásadě
nechce na veřejnost klást jakékoliv výchovné, sebereflexivní a další
nároky, zatímco pro kritika umění je toto výchozí předpoklad jeho
myšlení, psaní a počínání. Tyto dvě pozice se ale shodou okolností v
průběhu „případu Přemysl“ setkaly v osobě autora, jenž se ho v
následujícím textu pokusí popsat co možná nejvíce nestranně. Je to totiž
jedna z těch situací, v níž není zcela zřejmé, co znamená rozhodnout
správně a kdy se jedinec stává spíše divákem jakéhosi divadelního či
filmového děje, na jehož průběh nakonec nemá žádný podstatný vliv.
Nabídka
Nabídka
V průběhu dubna roku 2013 se na město
České Budějovice obrátil mladý jihočeských sochař František Postl s
nabídkou věnovat městu k jeho 750. výročí založení králem Přemyslem II.
Otakarem právě sochu zakladatele. Sochař Postl poskytl pouze fotografii
malého modelu sochy i s podstavcem, přičemž podle předběžných údajů měla
socha měřit 2,7 metru, podstavec pak další asi 2 metry. Povrchová
úprava a barevnost sochy sice evokovaly její provedení v bronzu, ale
materiál, v němž měla být socha skutečně provedena, v okamžiku nabídky
nebyl jasně uveden. Přes tyto nejasnosti vyzvalo dne 30. dubna 2013
vedení města v rámci svého oficiálního facebookového profilu občany, aby
podávali návrhy na případné umístění sochy „budějovického Otce
zakladatele“ a v rámci této facebookové ankety pro navržená místa rovněž
hlasovali. Ankety se celkem zúčastnilo bezmála 670 uživatelů Facebooku a
v hlasování zvítězil návrh na umístění sochy na urbanisticky a
umělecko-historicky nejcennější místo ve městě, Piaristické náměstí, pro
něž se vyslovilo 288 hlasujících. Sochař Postl během letních měsíců
roku 2013 vytvořil sádrový model sochy v zamýšlené velikosti, tedy 2,83 m
vysoký. Model byl od 1. do 30. října 2013 vystaven na zahradě
Wortnerova domu Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích. Tvůrce v
této souvislosti konečně prozradil, že definitivní socha bude vytořena
ze žuly. Monumentální sádrový model vykazoval určité odlišnosti od výše
zmiňovaného, původního a mnohem menšího modelu sochy, který byl ovšem
veřejnosti znám výhradně z fotografií. Konzervativně formulovaná figura
vykazovala ve svém pojetí některá problematická až nezvládnutá místa,
především předimenzované a nepochopitelně akcentované nohy a boty
postavy, dále nesmyslně velké ruce a rovněž nedořešené napojení levé
ruky na zbytek těla. Naprosto fádní a přehnaně velká plocha pláště,
který figuru téměř ze tří čtvrtin zakrýval, jen potvrzovala bezradnost
tvůrce modelu a jeho zjevnou nezkušenost s koncepcí monumentálních
figur, určených k pohledu zespodu a z několika stran. K vystavení modelu
byla v průběhu měsíce října uspořádána veřejná diskuze, jíž se sochař
také zúčastnil.
Hledání místa
Dne 24. dubna 2014, tedy asi rok po
začátku celého případu nabídnuté sochy, byla rozeslána pozvánka na první
zasedání tzv. umisťovací komise. Samotné zasedání se konalo o necelý
měsíc později, tedy 20. května 2014. Zasedání moderovali zástupci vedení
města, tedy primátor Juraj Thoma a náměstkyně Ivana Popelová (oba
HOPB). Jednání se dále zúčastnil městský architekt, přítomni byli
zástupci památkového ústavu, zástupci signatářů otevřeného dopisu radním
a autor textu jako předseda kulturní komise. Na tomto prvním zasedání
byl přítomen rovněž autor sochy Postl a jeho manažer Jiří Kapoun. Sochař
nastínil plán tvorby díla, přičemž tehdy měl připravený vylomený kámen.
Upřesnil, že si představuje výšku sochy asi 2,90 m na soklu vysokém
1,80 m se schodem. V další části jednání byla diskutována konkrétní
místa v širším centru města pro instalaci sochy, přičemž diskuze se
neustále stáčela k možnosti sochu neumisťovat. Bylo dohodnuto, že ke
čtyřem konkrétním navrženým místům budou vytvořeny vizualizace s
vloženou fotografií modelu sochy. Nakonec bylo doporučeno vyrobit
skutečnou maketu sochy a umístit ji na některá navržená místa.
Následující setkání dne 3. června 2014 proběhlo bez přítomnosti
politiků. Na základě vizualizací bylo jednoznačně vyřazeno místo původně
navržené autorem a preferované ve facebookové anketě, Piaristické
náměstí. V užším výběru míst nakonec zůstalo pět lokalit v širším centru
města, přičemž možnosti umístění sochy v předměstích či na sídlištích
nebyly hlouběji diskutovány. Další hlasování o preferovaných místech
proběhlo během července a srpna emailem. V tomto hlasování byly vybrány
tři možnosti, z toho dvě v městském parku a jedna ve znění
„neumisťovat“. Městský park a obecně pozadí tvořené zelení bylo
preferováno od počátku debat, a to vzhledem k předpokládanému
jednotvárnému vizuálnímu působení žulového masivu sochy. Dne 26. srpna
2014 proběhla obchůzka většiny členů tzv. umisťovací komise po pěti
vytipovaných místech s maketou sochy a podstavce v předpokládané
velikosti. Během této pochůzky vyšlo najevo, že případně nejvhodnější
místa jsou ta, která vyplynula již z diskuze nad vizualizacemi a z
předchozího hlasování členů komise prostřednictvím emailu. V něm
zvítězila varianta umístění do cípu trávníku při vyústění ulice Kněžská
do městského parku Na Sadech (15 bodů), na druhém místě se pak objevila
možnost zasadit sochu za květinový záhon v cípu trávníku při vstupu
ulice U Černé věže do centra města (12 bodů) a na třetím místě varianta
„neumisťovat“ (11 bodů). Poslední zasedání tzv. umisťovací komise se
uskutečnilo dne 22. září 2014 a zpočátku na něm byly diskutovány
pochybnosti, zda socha vůbec do oslav výročí města v roce 2015 vznikne.
Jiří Ptáček zároveň zmínil důležitý aspekt nízké umělecké úrovně sochy,
pramenící z neoromantické, kýčovité „fantasy“ představy o „otci
zakladateli“ ve smyslu interpretace dějin v 19. století. Znovu pak byly
diskutovány klíčové aspekty celého případu, a sice socha jako bezplatný
dar, dále socha jako kýč v historickém centru města a nakonec
bezradnost, co dělat s tak špatným uměleckým dílem a kam jej umístit.
Komise se shodla na tom, že socha se má vlastně spíše někam „uklidit“,
než skutečně umístit. Na závěr proběhlo hlasování, v němž těsnou
většinou (3:2) vyhrála varianta sochu neumisťovat oproti variantě jejího
umístění k vyústění ulice Kněžská do městského parku Na Sadech.
Prostě ji umístíme!
Část nového vedení města začalo na
počátku roku 2015 v souvislosti s přípravami oslav výročí 750 let od
založení města opět intenzivně uvažovat o umístění sochy. Dne 16. února
2015 proběhla za tímto účelem schůzka se sochařem a jeho manažerem,
přičemž přítomen byl vedle tehdejšího primátora Jiřího Svobody (ANO) i
náměstek pro kulturu Jaromír Talíř (KDU-ČSL) a dále zástupci útvaru
hlavního architekta. Tehdy také vznikla myšlenka instalovat sochu
Přemysla II. Otakara v Den vzniku samostatného československého státu,
28. října 2015. Týden po zmíněné schůzce, tedy 23. února 2015, byl záměr
umístění sochy vedením města předložen nově vzniklé komisi rady města
pro architekturu a územní rozvoj. Tehdejší primátor a jeho náměstek
František Konečný (ANO) deklarovali, že sochu umístit rozhodně chtějí a
že komise by měla mít za úkol vybrat jedno ze dvou původně preferovaných
míst v městském parku. Varianta sochu neumisťovat nebyla touto částí
vedení města akceptována vůbec. Komise po delší diskuzi přijala
usnesení, jímž radě města doporučila vystavit sochu na nějakém
provizorním, ale frekventovaném místě a teprve později rozhodnout o
jejím definitivním umístění. Ačkoliv vzniklo toto odborné doporučení,
dva dny poté, 25. února 2015, prohlásil tehdejší primátor do tisku, že
slavnostní odhalení sochy se stane pomyslnou „třešinkou oslav“ výročí
města. Zároveň upřesnil, že socha bude umístěna „s největší
pravděpodobností v parku Na Sadech“ a „příští týden by radnice měla
určit definitivně místo, kde bude v ulici Na Sadech socha stát.“ V
rozhlasovém vysílání regionálních zpráv primátor dále doplnil: „Jsou dvě
poslední místa, obě dvě jsou Na Sadech. V tomto týdnu se tam půjde
podívat několik odborníků a jedno z těch dvou míst vyberou. V tom místě
se bude muset vybudovat základ.“ Znamená to tedy, že představitelé města
se sice opřeli o starší závěry umisťovací komise, ale neakceptovali
její klíčové doporučení sochu neumisťovat a namísto toho využili
možnosti dvou nejvíce diskutovaných míst v městském parku, tedy vyústění
ulic Kněžská a U Černé věže. Tyto možnosti původně obsadily dvě první
místa v emailovém hlasování členů umisťovací komise, až na třetím místě
se tehdy objevila varianta sochu neumisťovat. Tato varianta naopak
zvítězila v hlasování dne 22. září 2014. Na začátku roku 2015 se tedy
celá diskuze o umístění vrátila pod novým vedením města do situace na
konci léta roku 2014. V tomto smyslu byl pro zasedání rady města dne 25.
března 2015, tedy jeden měsíc po výrocích tehdejšího primátora v
médiích, připraven útvarem hlavního architekta materiál, v němž byl
shrnut vývoj případu a bylo navrženo umístění sochy na komisí druhé
nejpreferovanější (v původní letní anketě první) místo při vyústění
ulice Kněžská do městského parku. Na zasedání rady města bylo při
hlasování k bodu 35 s názvem „Umístění sochy Přemysla Otakara II.“
přítomno deset radních z celkových jedenácti. Pro usnesení, kterým rada
města „schvaluje umístění sochy Přemysla Otakara II. v lokalitě Na
Sadech při vyústění ulice Kněžská“, bylo sedm radních, zbývající tři se
hlasování zdrželi. Usnesení tím bylo přijato. V tisku pak bylo tehdejším
primátorem zdůrazněno, že radní svým rozhodnutím „na sebe vzali
zodpovědnost a místo vybrali.“
Výhled
„Případ Přemysl“ bude pravděpodobně
mnohem zajímavěji pokračovat v době po instalaci sochy. Nelze přirozeně
odhadovat, jak dlouho bude socha na svém místě stát, ale budou se na ni
dívat minimálně tisíce obyvatel a návštěvníků města. Možná, že to bude
jedno z mála děl, které ze současné tvorby zůstane do budoucnosti vůbec
zachováno. Nelze zde ale hovořit o současném umění, protože socha
Přemysla II. Otakara od Františka Postla s ním nemá mnoho společného.
Skutečnost, že do veřejného prostoru je
umístěn pomník pochybné umělecké hodnoty, může být zapříčiněna mnoha
faktory, z nichž ovšem ten ryze odborný, ale i ten ryze politický
zdaleka nemusejí hrát rozhodující roli. Ve výše popsaném případu se toto
projevuje velmi názorně. Nečekaně razantní nástup nového hnutí ANO,
jehož hlavní předvolební proklamací bylo spojení „prostě to (zařídíme,
uděláme, napravíme atd.)“, znamenal často až demonstrativní odklon od
dosavadních přístupů k řešeným problémům a naopak příklon k vycházení
vstříc předpokládaným tužbám nejširších vrstev veřejnosti. V „případu
Přemysl“ je vkus těchto vrstev jasně zřetelný z diskuzí pod
internetovými verzemi výše citovaných novinových článků. Je docela
překvapivé, že většině politiků není tato úroveň vkusu vůbec cizí,
ačkoliv se jinak projevují jako vzdělaní jedinci s všeobecným přehledem.
V případě tzv. volného umění se však jedná o natolik speciální oblast
vzdělání, že pokud si tito lidé sami vědomě netříbí svou vizuální
zkušenost, nemohou podprůměrné umělecké dílo rozpoznat tak snadno jako
divák se „školeným pohledem“. Bohužel, zástupci veřejnosti však často
nedůvěřují ani odbornému názoru „zvenčí“ a jsou schopni to dokonce i
veřejně deklarovat. Nedokáží si totiž představit, že někdo může odborně
vyargumentovat, proč je některé umění dobré a některé špatné.
Relativismus a individualismus moderního myšlení právě v této oblasti
zvulgarizoval a zanechal v ní hodně zmatku. Bude zároveň nutné si
připustit, že i historikové a kritikové umění mají na tomto stavu svůj
podíl, když nedokáží veřejnost přesvědčit o správnosti svého názoru, ale
to je věc zcela jiné diskuze. Socha středověkého zakladatele města,
vztyčená v den výročí založení československého státu, bezpochyby vyjde
vstříc očekáváním nejen těch, kteří v internetových diskuzích odmítají
modernu a požadují srozumitelnou sochu. Bude mít ale neblahý dopad na
místní principy zacházení s veřejným prostorem i na úroveň laťky, pomocí
níž představitelé města jeho obyvatelům sdělují, které sochařské umění
považují za současné.
Hynek Látal
Úplná verze textu, včetně
obrazové přílohy, poznámkového aparátu s odkazy na novinové články a
další materiály, vyjde v lednu roku 2016 v publikaci Manuál monumentu.
Publikaci pro nakladatelství UMPRUM v Praze sestavila Anežka Bartlová. Grafickou úpravu knihy provedl: Štěpán Marko
Další autoři textů a rozhovorů:
Anežka Bartlová, Milena Bartlová, Kurt Gebauer, Jakub Hendrych, Petr
Janda, Kryštof Kintera, Matouš Lipus, Pavla Melková, Osamu Okamura,
Jaroslav Róna, Rudolf Samohejl, Matěj Stropnický, Jiří Středa, Verejný
podstavec (Dalibor Bača, Martin Piaček), Martin Zet a Ladislav
Zikmund-Lender.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat