Britské architektonické studio Caruso St John se v Čechách poprvé představilo v roce 2014 přednáškou Adama Carusa Klam modernismu v pražském kině Světozor, pořádanou spolkem Kruh v rámci cyklu Švýcarsko-české inspirace. Po dvou letech se architekt do Čech vrátil, aby zde vedle přednášky v Kostele sv. Rodiny v Českých Budějovicích představil i výstavu 33 soutěží, 6 projektů v místním Domě umění. Prezentace vybraných projektů vzniklých v uplynulých dvaceti šesti letech přibližuje podstatu staveb Caruso St John, eklekticky spojujících vlivy minulosti.
Kdybychom se pohybovali na poli módy, lze jejich stavby označit jako „na míru padnoucí“ a „nadčasové“. Oproti řadě velkých světových studií jejich projekty nepodléhají diktátu modernosti a zříkají se efektního designování. Namísto toho vytvářejí jasně budovanou silnou formu s promyšleným členěním vnitřního prostoru. Studio na projektech pracuje i řadu let se zvýšeným zájmem o kontext místa, který se podepisuje na konečné podobě stavby. Jen samotný návrh fasády Brémské zemské banky (Brémy, DE, 2011–2016), která by respektovala kontext náměstí s gotickou katedrálou v pozadí, trval více než dva roky. Konečná šestipatrová budova s postupně se zjednodušujícím dekorem cihlového zdiva výškově reaguje na okolní zástavbu s dominujícím prvkem ústupkového pseudorománského portálu.
Vedle nových realizací se Caruso St John věnují i rekonstrukcím historických staveb. Newport Street Gallery (Stirlingova cena 2016), vybudovaná pro Damiena Hirsta, vznikla úpravou souboru tří historicky chráněných budov a jejich rozšířením o dvě nové stavby. Jen těžko lze na první pohled rozlišit novodobý zásah – vnější fasáda i vnitřní členění plynule navazují na původní dispozice a jen nenápadně je přetvářejí. Studio dokonce vytvořilo podobné „levné“ zdivo, jaké bylo na stavbu použito před sto lety. Interiér je členěn do pěti tvarově i rozměrově rozdílných částí, které jsou navíc plynule prostupné. Tím vznikl variabilní prostor k prezentaci odlišných forem uměleckých děl. S odkazem na Carusova oblíbeného architekta Adolfa Loose lze nadsazeně říci, že si stavba oblékla nový kabát, který vypadá podobně jako starý, jen hřeje lépe.
S Loosem se mimo jiné setkáváme i na českobudějovické výstavě. V první místnosti vytapetované motivem připomínajícím závěs zkušební kabinky se nachází padesát referenčních odkazů z umění, které Caruso St John v navrhování ovlivnily. Palazzo Vecchio se zde potkává s minimalistickými díly Richarda Serry i Atlasem Mnemosyne Aby Warburga. Na představených třiceti třech projektech a šesti modelech je pak zjevné, do jaké míry se minulost na stavbách podepisuje. V zahlcení podrobnými soutěžními návrhy a fotografiemi však paralely objeví spíše jen poučený a trpělivý divák. Tomu je výstava podle mého názoru určena především. Tím se stává poněkud elitářskou záležitostí. Caruso St John však ze svých nároků neslevují. Podobně jako v procesu navrhování od objednavatelů očekávají potřebnou erudici a čas. Ten na oplátku v jejich stavbách svou hodnotu zachovává.
Caruso
St John – 33 soutěží, 6 projektů, Galerie současného umění a architektury / Dům
umění České Budějovice a náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích,
19. 10. – 20. 11. 2016; kurátor: Michal Škoda; www.dumumenicb.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat