Linz Musiktheater

11. dubna 2013 byla v rakouském Linci slavnostně otevřena nová budova opery - MUSIKTHEATER LINZ. Byl tak završen dlouhodobý projekt, jehož počátky sahají až do roku 1984, tedy do doby, kdy se o podobné stavbě uvažovalo i v Ceských Budějovicích. Přestože celá stavba se kvůli financím potýkala s kritikou (150 milionů euro je dvojnásobek předpokládaných nákladů kulturního a kongresového centra Antonína Dvořáka / Rejnoka), pro hornorakouskou metropoli má zasádní společenský a ekonomický význam. Ten vychází z dlouhodobé strategie Lince jako rakouského kulturního centra, do které lze dále zahrnout například Galerii Lentos, ARS Electronica Center a Schlossberg Museum, jako nejviditelnejší projekty tzv. Linz Culture Mile.

Budova opery je dílem britského architekta Terryho Pawsona, který na ní spolupracoval se studiem Architektur Consult/Archinauten a dalších specialistů na současný design, akustiku, osvětlení a jevištní technologie. Vzhled opery je poměrně konzervativní a přes svůj nezpochybnitelný dominantní výraz spíše "doplňuje" urbanistickou skládačku Lince, na hlavní ose vedoucí z nového městského centra kolem vlakového nádraží do historické části u Dunaje. Toto místo bylo vybráno po několikaleté diskusi politiků s občany a na projekt byla poté vypsána mezinárodní architektonická soutěž, do které přišlo více jak 200 navrhů  (zajimavostí oproti původnímu zadání je přeložení hlavní silnice za 30 milionů euro a to kvůli lepším urbanistickým vztahům a akustickým parametrům).

Hlavní vstup do opery je orientován do parku Volksgarten a má podobu třípatrové prosklené lodžie dlouhé 56 metrů, která propojuje a rozšiřuje venkovní prostor do velkorysého vnitřního foyer, které je v noci slavnostně nasvíceno. Překvapivě malou plochu zabírá samotné hlediště pro 970 diváků v červeno zlaté barvě, jehož kapacitu lze dále rozšířit na maximum 1200. Žádný z diváků přitom nesedí více než 27 metrů nad úrovní orchestřiště a ze všech míst v hlavním sále je absolutně „čistý“ výhled na jeviště bez jakýchkoli překážek a omezení. Kromě hlavního sálu je v objektu menší koncertní sál pro zhruba dvě stovky posluchačů a takzvaný Black-Box neboli studiové jeviště, určené pro zkoušky a prezentace představení menších forem, stejně jako i jazzové a komorní orchestry.

A proč je nová budova opery nazývána nejmodernější v Evropě a zabírá plochu dvou typických městských bloků? Odpověď je za oponou, kde se nachází vpodstatě stroj na jakékoliv představení, které současná scénografie vyžaduje. Základem je otáčivé jeviště o průměru 32 metrů, které umožňuje změnu elevace a je přímo napojeno na boční a zadní sklady dekorací, které jsou ovládány výhradně elektronicky. Při představení budou kulisy najíždět na scénu a následně ze scény sklízeny plně automaticky (využit je k tomu podobný systém, jako na letištích při manipulaci s kontejnery). Portál je široký 16 metrů a vysoký 11 metrů. Celá budova má celkem sedm podlaží a parking pro 150 aut. V těsné blízkosti je zastávka tramvaje a hlavní vlakové nádraží.