PRŮVODCE ARCHITEKTUROU / Úvodní text

„Architektura se nedá naučit. Architektura se musí vidět. Člověk se však může naučit dívat na architekturu.” / Alvaro Siza

Spolek CBArchitektura vznikl na konci roku 2011 v Českých Budějovicích jako reakce na diskuse, které jsme vedli s kurátorem Michalem Škodou a kunsthistorikem Hynkem Látalem kolem architektonických výstav, pořádaných v místní Galerii současného umění a architektury. Galerie dlouhodobě prezentuje vynikající české i zahraniční umělce a architekty, což samozřejmě dává možnost srovnání a přemýšlení o tom, v jakém stavu je současná česká architektura a kam se dostala za několik posledních desetiletí. Toto srovnání ukazuje na několik obecných závěrů. Zaprvé, standard veřejných staveb, veřejných prostranství a obecně dlouhodobý plán, jak stavět město a obec, u nás stagnuje. Zadruhé, naše ekonomická situace, především co se týká prostředků na investice, je stále výrazně horší. A zatřetí, a to je pozitivní, i v tomto prostředí je možné individuálně dosahovat překvapivě dobrých výsledků.

A právě prezentace pozitivních příkladů je podle nás jedna z možností, jak přispět ke zvyšování celkové kvality staveb financovaných z veřejných prostředků. Jedním z impulsů pro vznik průvodce byl rozhovor s vedoucím oddělení rozvoje města Litomyšl, panem Antonínem Dokoupilem, a jeho historky o tom, jak v devadesátých letech s tehdejším panem starostou jezdili na víkend do Rakouska a Švýcarska. Ve staré škodovce, v pátek po práci non stop jízda tam a v neděli večer zpátky. A hned v pondělí ráno přemýšlení o tom, co z toho by šlo zrealizovat v místních poměrech. Příklad Litomyšle ukazuje, že pokud víte jak na to, tak docela dost. Protože za naprosto srovnatelných podmínek, jaké má toto jedenáctitisícové město, je možné i u nás stavět kvalitní architekturu, a to nikoliv jeden nebo dva projekty, ale dlouhodobě a systémově. 

Čtvrt století od pádu železné opony jsme se tak rozhodli zpracovat průvodce po současné jihočeské a hornorakouské architektuře. Jeho cílem není ukazovat architektonickou avantgardu na křídovém papíře, ale naprosto racionálně srovnat realizované veřejné stavby na obou stranách hranice. Měl by sloužit komukoliv, koho zajímá současná architektura stavěná z veřejných rozpočtů a má nějakým způsobem možnost ovlivnit proces jejího vzniku. Průvodce vybízí k návštěvě konkrétních veřejných staveb a veřejných prostranství a poskytuje o nich základní informace a data. Cílem je tedy podobná cesta, kterou si prošli ve zmíněné Litomyšli a to za mnohem příznivějších podmínek, s dostatkem relevantních informací přímo na místě a neomezeným přístupem k dalším na internetu. 

Za zmínku stojí, že většina prezentovaných staveb vznikla nějakou formou architektonické soutěže, což je nejlepší způsob, jak investor a jím vybraná odborná a nezávislá porota může porovnávat několik konkrétních návrhů stavby. Pak lze hodnotit nejenom celkové architektonické a urbanistické řešení, ale i poměr ceny a kvality. Je poměrně překvapující, jak málo pozornosti se věnuje právě analýze celého procesu, ve kterém vznikají stavby v celkovém objemu několika miliard ročně. Databáze kvalitních řešení hodných následování by měla být naprostou samozřejmostí, stejně jako veřejná diskuse o tom, jak vlastně chceme stavět a jak má vypadat prostředí, ve kterém trávíme drtivou většinu našich životů. Uvedené příklady ukazují, že postavit dobrý dům není tak složité, jak by se mohlo zdát, pokud je o něj zájem. Říká se, že hodnotu stavby poznáte v momentě, kdy zapomenete její cenu.

Více informací o průvodci zde.

Děkujeme každému, komu bude tento průvodce inspirací.

Mirek Vodák a Tomáš Zdvihal