Sokolská ulice / Trhové Sviny / říjen 2014 / Barbora Weinzettlová, Jiří Weinzettl - www.atelier111.cz/
Sokolská ulice v Trhových Svinech je součástí dodnes zachovalé, jedinečně rostlé, historické uliční sítě kompaktní části města. Přes několik urbanisticky nešťastných zásahů provedených v druhé polovině dvacátého století lze v centru města stále poměrně dobře vnímat základní archetypální princip uvození placu náměstí sevřenými místy úzkých ulic – pomyslnými uchy jehel. Každá z ulic obklopujících náměstí si zaslouží nemalou pozornost, neboť historické centrum jako celek disponuje velkým potenciálem a to jak z hlediska nabídky kvalitního místa pro bydlení, tak z hlediska turistického ruchu a rekreace obyvatel okolních čtvrtí. Současný stav však tomu neodpovídá.
Ulice Sokolská začíná u Chrámu Nanebevzetí Panny Marie (nejvýznamnější architektonické dominanty města), napojuje se zde na ulici Kostelní a pokračuje z kopce do jakési zákruty – místa křížení s ulicí Jirsíkovou (s nejužší a zároveň nejživější pěší ulicí ve městě). Okolo Hostince Na růžku se znovu stáčí a dál svažuje k rozcestí ve tvaru písmene „T“. Levá odbočka je slepá, vede k objektu bývalé pošty, skrz kterou projdou do náměstí už jenom pěší. Pravá odbočka pokračuje i za levotočivou zatáčkou podél Farského potoka a přibližně 50 metrů proti jeho proudu se napojuje na hlavní průtah městem – Trocnovskou ulici.
Horní část ulice, stejně jako začátek ulice Kostelní a převažující část ulice Jirsíkovi, již prošla před několika málo lety úpravou parteru. Z hlediska architektonického se jeví jako optimální pokračovat v tomto již realizovaném duchu, neboť je nutné mít stále na zřeteli, že spleť ulic historického centra vytváří jeden celek a že nelze přistupovat ke každé ulici jiným materiálovým a barevným pojetím. V návrhu spodní části Sokolské ulice vypouštíme oproti realizované části pouze výtvarný motiv opakujícího se diagonálního kříže vyskládaného z odlišných žulových kostek a to zejména s ohledem na fakt, že se jedná o ulici širší, kde součástí plochy bude v prvé řadě přehledně (a decentně) vyznačené místo pro vyhrazené parkování. Kamenná dlažba (na rozdíl od betonových zámkových dlažeb a jiných módních – době poplatných materiálů) coby důstojný a nadčasový materiál do historických center jednoznačně patří. Její vyšší cenu kompenzuje podstatně delší životnost.
Horní část ulice, stejně jako začátek ulice Kostelní a převažující část ulice Jirsíkovi, již prošla před několika málo lety úpravou parteru. Z hlediska architektonického se jeví jako optimální pokračovat v tomto již realizovaném duchu, neboť je nutné mít stále na zřeteli, že spleť ulic historického centra vytváří jeden celek a že nelze přistupovat ke každé ulici jiným materiálovým a barevným pojetím. V návrhu spodní části Sokolské ulice vypouštíme oproti realizované části pouze výtvarný motiv opakujícího se diagonálního kříže vyskládaného z odlišných žulových kostek a to zejména s ohledem na fakt, že se jedná o ulici širší, kde součástí plochy bude v prvé řadě přehledně (a decentně) vyznačené místo pro vyhrazené parkování. Kamenná dlažba (na rozdíl od betonových zámkových dlažeb a jiných módních – době poplatných materiálů) coby důstojný a nadčasový materiál do historických center jednoznačně patří. Její vyšší cenu kompenzuje podstatně delší životnost.
Zmiňované již zrealizované úpravy parteru horní části ulice, stejně tak ulice Jirsíkové a části Kostelní mají z hlediska dopravního řešení charakter obytné zóny (místní komunikace funkční podskupiny D1). Vzhledem k jejich šířce a snaze ulici zpřístupnit jak pěším, tak vozidlům zřejmě ani jiná varianta nepřicházela do hry. Podobně na tom budou i další úzké na sebe navazující ulice v centru. Proč tedy nepojmout jako obytnou zónu (s možností lokalizování jednosměrného provozu) celé historické centrum, respektive sedm ulic: Sokolská, Jirsíkova, Kostelní, Jiráskova, Růžová, Palackého a Komenského (viz dopravní situace). V rámci města nejsou obytné zóny ojedinělé, stejnou charakteristiku má například i horní část náměstí (na zmiňované ulice navazující), nábřeží Svinenského potoka atd. V obytných zónách lze uvažovat smíšený provoz vedený v jedné úrovni s přímou dopravní obsluhou všech objektů. Cílem je přizpůsobení provozu vozidel pobytové funkci přilehlé zástavby či prostoru. Mezi základní atributy obytné zóny patří: usměrnění provozu vozidel, vyloučení zbytné dopravy, nadřazenost pobytové funkce, možnost her i v dopravním prostoru, zeleň, stání pouze na vyznačených místech, omezení rychlosti – 20 km/h, zvýšená ohleduplnost, (chodci musí umožnit jízdu). Obytná zóna tedy skýtá i v tomto případě řadu výhod: zlepšení podmínek pro chodce a cyklisty, využití prostoru pro pobyt a hry chodců, rozšíření pobytových prostor přilehlých pozemků, vyšší bezpečnost silničního provozu, větší estetická a ekologická úroveň prostoru, možnost jednotícího parteru centra. A nevýhody? Kromě celkové vyšší náročnosti návrhu je nevýhodou jejich povinné vymezení poměrně velkým standardizovaným svislým dopravním značením (IP 26a, IP 26b) a nájezdem přes zpomalovací práh. Proto je eliminace začátků a konců obytných zón v historické spleti na sebe navazujících uliček žádoucí. Jednosměrný provoz (od ulice Kostelní) napomůže k dalšímu dopravnímu zklidnění a k zvýšení počtu parkovacích stání. Těch navrhujeme celkem 15, z toho 10 podélných. Krom svislé značky budou na žulové, štípané dlažbě vyznačena pouze bílým nátěrem. Takové řešení umožňuje variabilitu.
Zvláštní pozornost si zasluhuje spodní část ulice Sokolské, zejména prostor tzv. „átria“, tedy místo navazující na průjezd v bývalé poště. Na první pohled se zdá, že Sokolská patří a vždycky patřila mezi nejméně důležité ulice v centru města. Prostor átria sice nebýval veřejným místem, ale zhruba uprostřed této ulice stávala sokolovna, která se v pozdějších dobách přestavěla na kino, pak zbořila. I v dnešní době má výjimečný stavební program a tentokrát přímo v samotném zákoutí átria: v jednom ze zadních traktů domů orientovaných do náměstí sídlí Základní umělecká škola Františka Pišingera a v druhém se nově zřizuje infocentrum města. Takovému stavebnímu programu ale neodpovídají ani samotné stavby, ani prostředí, ve kterém se nacházejí. Umístění ZUŠ se z hlediska širších urbanistických souvislostí zdá jako podmínečně vhodné: místo je klidné, okolními domy odcloněné od hluku z náměstí, dopravně nezatížené. Děti přicházející ze základní školy nekřižují rušné dopravní komunikace, dojíždějící nemají cestu od autobusového nádraží dlouhou. Teoreticky zde existuje i potřebný předprostor. Naproti tomu ale funkci neodpovídá hmotové a architektonické řešení objektu. Prostředí, ve kterém se škola nachází (dvorní trakty původně určené zcela jiným podřadným funkcím „okořeněné“ přílepky skleněných pyramid pokleslé architektury devadesátých let) výrazně dehonestuje uměleckou výchovu dětí. Jako diskutabilní se jeví umístění infocentra a to zejména vzhledem k hendikepu odcloněnosti místa od hlavního veřejného prostoru náměstí. Jedině posílením průchodnosti bývalé pošty a zkvalitněním předprostoru átria lze tuto nevýhodu částečně vykompenzovat.
Zvláštní pozornost si zasluhuje spodní část ulice Sokolské, zejména prostor tzv. „átria“, tedy místo navazující na průjezd v bývalé poště. Na první pohled se zdá, že Sokolská patří a vždycky patřila mezi nejméně důležité ulice v centru města. Prostor átria sice nebýval veřejným místem, ale zhruba uprostřed této ulice stávala sokolovna, která se v pozdějších dobách přestavěla na kino, pak zbořila. I v dnešní době má výjimečný stavební program a tentokrát přímo v samotném zákoutí átria: v jednom ze zadních traktů domů orientovaných do náměstí sídlí Základní umělecká škola Františka Pišingera a v druhém se nově zřizuje infocentrum města. Takovému stavebnímu programu ale neodpovídají ani samotné stavby, ani prostředí, ve kterém se nacházejí. Umístění ZUŠ se z hlediska širších urbanistických souvislostí zdá jako podmínečně vhodné: místo je klidné, okolními domy odcloněné od hluku z náměstí, dopravně nezatížené. Děti přicházející ze základní školy nekřižují rušné dopravní komunikace, dojíždějící nemají cestu od autobusového nádraží dlouhou. Teoreticky zde existuje i potřebný předprostor. Naproti tomu ale funkci neodpovídá hmotové a architektonické řešení objektu. Prostředí, ve kterém se škola nachází (dvorní trakty původně určené zcela jiným podřadným funkcím „okořeněné“ přílepky skleněných pyramid pokleslé architektury devadesátých let) výrazně dehonestuje uměleckou výchovu dětí. Jako diskutabilní se jeví umístění infocentra a to zejména vzhledem k hendikepu odcloněnosti místa od hlavního veřejného prostoru náměstí. Jedině posílením průchodnosti bývalé pošty a zkvalitněním předprostoru átria lze tuto nevýhodu částečně vykompenzovat.
Prostor mezi dvorními trakty, tedy mezi ZUŠ a infocentrem, očišťujeme od zmíněných stříšek. Místo získává více světla, čistotu a řád. Pohledově začíná vynikat samotná hmota bývalé pošty, věžovitý charakter její dvorní fasády celkem vtipně uvozuje vstup do průjezdu – navozuje dojem jakési „brány“ do náměstí. Nově navržené sezení před infocentrem a další drobné parterové prvky nahrazují dominující „řadovku“ popelnic. Současný hlavní vstup do ZUŠ posouváme tak, aby v daném místě sehrál jednu z hlavních rolí. Pozornost si bezpochyby zaslouží. Uvozujeme jej několika kamennými schody, kterými překonáváme výškový rozdíl od vjezdu do nejbližší stodoly. Umělecká škola získává svůj předprostor, její příběh se začíná prolínat s příběhem ulice a s příběhem átria. Štípaná žula uliční dlažby bezbariérově navazuje na stávající betonovou dlažbu átria. K ZUŠ, respektive ke schodům před ZUŠ navrhujeme dlažbu odlišnou – drobnější kamennou kostku (vhodnější pro chůzi), která pokračuje dál podél jedné strany ulice a vede až ke korytu Farského potoka (s předpokladem dalšího navázání). Přízemní trakt umělecké školy upravujeme (krom posunu hlavního vstupu měníme výplně otvorů, doplňujeme atiku a navrhujme nástavbu. Jde ale pouze o výtvarnou ideu, zatím nepodloženou racionální rozvahou související se stavebním programem a konstrukcí předmětného objektu. Například využití velké ploché střechy k letní výuce výtvarné činnosti by se mohlo stát jením z témat dalších rozvah.
poznámka
Tento návrh vznikl z vlastní iniciativy jako reakce na nedávno představenou studii Sokolské ulice. Jedině komplexní rozvaha zabývající se ulicí jako veřejným prostorem a nikoliv pouze jako vymezenou plochou pro vyřešení dopravního návrhu, může vést ke zdárnému výsledku a k zvýšení genia loci daného místa.
ZDROJ: http://www.atelier111.cz/
PS. Současný návrh úpravy ulice představuje standardní řešení, které vnímá vymezenou plochu pouze jako dopravní koridor a prostor pro technickou infrastrukturu. Tomu odpovídá i způsob prezentace, která neřeší širší prostorové vztahy nebo naopak konkrétní detaily provedení. Bohužel, technické výkresy nejsou pro většinu zájemců o prostudování srozumitelné a tomu odpovídá i úroveň případné veřejné diskuse. Nejenom Trhové Sviny, ale i další města, by při tvorbě svého veřejného prostoru měly více využívaly mezioborové spolupráce architektů, krajinářů i dopravních inženýrů. Každý z těchto oborů má při stavbě ulice, jako základního prvku městské struktury, své nezastupitelné místo. Mirek Vodák / CBArchitektura
„Kvalitu“ původního návrhu nehodlám ani komentovat, považuji ale za vhodné upozornit na architektonicko-historický aspekt, který představený návrh opomíjí a to přes to, že se území nachází v městské památkové zóně, která předpokládá respektování památkového charakteru a ochranu hodnotných historických prvků.
OdpovědětVymazatNa fotkách stávajícího stavu Sokolské ulice jsou zřejmé fragmenty žulových obrubníků (odhadem z přelomu 19. a 20. století), které z principu obkružovali celý blok domů - určujícím architektonickým elementem ulice je domovní blok a ne uměle vymezená část komunikace, jak to běžně chápou dopravní inženýři. Plocha mezi obrubníky a fasádami domů (chodník jako architektonický prvek, ne jako vymezený koridor pro chodce) byla dlážděna zpravidla jednotně, ale jednotlivé sousedící bloky mohly být pojaty odlišně (proto není historicko-architektonicky opodstatněné mít nutně na obou stranách ulice stejně pojatý chodník). Z fotek stávajícího stavu je dále patrné, že v některých místech jsou dochovány fragmenty dlažby z kamenných ploten, jejichž původ je také historický, a lze předpokládat existenci i dalších autentických prvků (kamenné tvarovky odvádějící vodu ze střešních svodů, zbytky dlažby pod asfaltem apod.).
Tvrzení, že „Kamenná dlažba (…) coby důstojný a nadčasový materiál do historických center jednoznačně patří. Její vyšší cenu kompenzuje podstatně delší životnost“ lze obecně přijmout, ale konkrétní důsledek, který vede k likvidaci historických kamenných prvků (ručně opracovaných, pravděpodobně z lokálního zdroje, které jsou zhodnoceny patinou a stářím, nejsou za hranicí své životnosti a autentickým způsobem dokládají historický vývoj sídla) a k náhradě za dlažbu z lomového neopracovaného kamene je řemeslně i historicko-architektonicky podřadný (a náhrada za zámkovou dlažbu by byla ještě podřadnější). Pojetí dlažby autoři odvozují z již rekonstruované části ulice, s tím že „Z hlediska architektonického se jeví jako optimální pokračovat v tomto již realizovaném duchu (…)", ale to dokládá buď nereflektování památkových hodnot, nebo prvoplánové kontrastní pojetí vůči historické kontinuitě.
Představený návrh je způsobem prezentace efektní, ale přesto se stále jedná jen o řešení individuální automobilové dopravy, včetně parkování a několika jednotlivých „designových“ úprav v příliš úzce vymezeném území bez patřičných širších vztahů a bez uceleného, odborně obhajitelného, architektonického konceptu (textová část návrhu je popisná, ne konceptuální; koncept je promyšlení a formulování pravidel, kterým se pak podřizuje výsledek). Absurditu návrhu podtrhuje odvolávání se na hodnotu historického charakteru sídla a zároveň naprosté ignorování fyzické přítomnosti autenticky dochovaných historických prvků, které se na oné hodnotě významně podílí.
Ing. arch. Radek Liška
Zajímavé postřehy, děkuji za reakci. Nebudu zde mluvit o kvalitě návrhu, ale spíše o procesu, který k němu vede.
VymazatStudii Ateliéru 111 vnímám spíše jako iniciační projekt, který se snaží upozornit na současnou praxi v přístupu k veřejnému prostoru, kdy se podobná diskuse prakticky nevede. Většina českých měst nemá žádné koncepční dokumenty, které by definovaly co je kvalita, charakter, autenticita ... k projektu se pak přistupuje čistě technicky a vpodstatě jde pouze o splnění dopravních norem (protože to jde změřit) a ne o to, co je cílem (že si sedne babička na zápraží a vaše dítě dojde do školy). Jediným kritériem pro zpracování projektové dokumentace je pak zpravidla nejnižší nabídková cena, což vede k takovému systému projektování, který prakticky znemožňuje širší diskusi.
Cesta k takové diskusi je přitom poměrně jednoduchá. Pozvat zastupitele a občany na veřejnou prezentaci do místní hospody a tam si uvedené souvislosti s architektem/projektantem vyříkat. Jsem si poměrně jistý, že tento způsob prezentace by vedl k mnohem širšímu zájmu jak veřejnosti, tak odborníků. Ukazuje totiž právě na koncept a to v takovém detailu, která je srozumitelný a o kterém jde vést diskusi. Tato zpětná vazba by pak pro architekty neměla představovat problém pro případnou úpravu projektu. Celý proces jde poměrně dobře popsat na několika referencích ze srovnatelných českých měst. To je ovšem profesionální práce, kterou musí zadavatel zaprvé chtít a zadruhé zaplatit.
http://issuu.com/platforma_re/docs/architektonicka_koncepce_mesta_luze
http://issuu.com/mestovodnany/docs/vodnany_lavicky_final
Mirek Vodak / CBArchitektura
I já děkuji za Vaší podnětnou reakci. Na vysvětlenou: publikovaný návrh je pouze hrubou konceptuální studií, nikoli projektem. Vznikl z vlastní iniciativy jako reakce na oficiálně zadaný a prezentovaný projekt úprav zmiňované ulice a to krátce před jeho plánovaným odevzdáním. Rychlost a názorná prezentace našich myšlenek hrála ve snaze ovlivnit výsledek podstatnou roli. Zákresy do fotografií pouze vystihují zamýšlenou atmosféru, představují jakousi koláž volených materiálů. Detail v nich pochopitelně chybí. Nejenom zapracování vybraných historických artefaktů, ale i vyřešení výškových rozdílů mezi jednotlivými vstupy a vjezdy navazujících nemovitostí, návrh detailního řešení pro pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace, výběr a rozmístění jednotlivých parterových prvků včetně pouličního osvětlení, kanalizačních vpustí a poklopů - to vše znamená komplexní návrh a složitý proces, který má na prezentovaný koncept teprve navázat.
VymazatV tuto chvíli si dovolím pouze konstatovat, že striktní a nekoordinované zapracování odlišných nekoncepčních požadavků jednotlivých dotčených orgánů státní správy může znamenat negativní fragmentaci a chaos, odklon od původní silné jednotící ideje. Příkladnou "roztrhanost" parteru demonstruje nedávná rekonstrukce Nového města v Trhových Svinech (hlavní ulice v památkové zóně). Historické fragmenty obehnané betonovými obrubníky k tomu výrazně přispěly. Ve změti různých materiálů a výrazných barev, zejména betonových zámkových dlažeb, působí jako nelogická, z života ulice vytržená torza.
S konstatováním, že návrh řeší úpravu v příliš úzce vymezeném území bez patřičných širších vztahů a bez uceleného, odborně obhajitelného, architektonického konceptu, souhlasíme a zadavatele se snažíme na tuto skutečnost i v autorské zprávě upozornit. V každém případě by naší společnou snahou mělo v historických centrech vznikat důstojné a zároveň komfortní prostředí pro život. Pokud bychom z historických center vytvářeli sice efektní, ale nepohodlné prostředí, jejich vylidňování a chátrání nezabráníme.
Jiří Weinzettl, autor návrhu