V souvislosti s chystanou stavbou
Kulturního a kongresového centra Antonína Dvořáka (Rejnok) bych
si dovolil zpochybnit názor, že samotná architektura domu zajistí
jeho fungování takovým způsobem, aby byl pro naše město
skutečným přínosem ve všech souvislostech, ve kterých podobné
projekty fungují v zahraničí. Podle dostupných
informací a dosavadního průběhu si dovolím tvrdit, že pokud se
výrazně nezmění přístup města a investora, tak projekt
Rejnoka nebude úspešný,
protože mu chybí tři základní věci. Nástroj,
produkt a místo.
Pro srovnání uvedu příklad Guggenheimova muzea
v Bilbau. Nikoliv proto, že by byl nejlepší, ale protože výraz
„Bilbao efekt“, a s
ním spojené
očekávání, se mezi laickou veřejností objevuje
poměrně často. Mylně se pak interpretuje tak, že
souvisí pouze se vzhledem stavby. Na
první pohled je zřejmé, že finanční, urbanistické i
společenské souvislosti jsou jiné, přesto lze najít paralelu,
která ukazuje na pravděpodobně chybný koncept celého záměru v Budějovicích.
Bilbao má dnes zhruba 350,000 obyvatel (celá
aglomerace 950,000). V roce 1985 se kdysi průmyslové město
dostalo do krize, kdy zkrachovala řada oceláren a loděnic.
Celá čtvrtina obyvatelstva zůstala bez
práce (50 procent u mladých lidí), což mělo
na celý region negativní ekonomický i sociologický dopad. Po
těžkém
průmyslu navíc zůstaly poměrně
velké ekologické škody. Radnice a regionální vláda stála před
otázkou, jak znovu nastartovat rozvoj a na čem postavit jeho
strategii. Výhodou a specifikem Baskicka je poměrně
velká samostatnost, která umožnuje úzkou spolupráci města,
regionu a provincie nezávisle na španělské vládě. Zatímco za územní plánování je
odpovědné
město,
financování projektů zajišťuje především provincie.
Hlavním nástrojem bylo vypracování strategického plánu, které trvalo tři roky a do kterého se zapojilo více jak 300 osobností ze soukromé i veřejné správy. “Strategic Plan
for the Revitalisation of Metropolitan Bilbao” vytvořil
celkový rámec pro regeneraci města.
Jeho výsledkem byla platforma “Public Utility Entity”, založená
na otevřené diskusi politiků, podnikatelů a občanů o tom, jaké
chtějí
vlastně město. Bylo definováno 8 základních oblastí: mimojiné regenerace širšího centra, revitalizace řeky a
posílení kulturní identity. Byly vymezeny tzv "opportunity
areas", kam bylo v následujících deseti letech investováno
cca 560 milionů Euro. Jedním z principů rozvoje bylo zahuštění struktury města, nikoliv rozpínání, což dlouhodobě šetří peníze za infrastrukturu (an intelligent urban growth represents an "intelligent" city economy).
Klíčová slova konkrétních projektů pak byla "inovace, profesionalita, identita, komunita a otevřenost". Řada projektů byla spolufinancována z fondů EU, kam Španělsko vstoupilo v roce 1986.
Klíčová slova konkrétních projektů pak byla "inovace, profesionalita, identita, komunita a otevřenost". Řada projektů byla spolufinancována z fondů EU, kam Španělsko vstoupilo v roce 1986.
Město České Budějovice v současnosti nemá
žádný funkční strategický plán, který by popisoval
dlouhodobou vizi a konrétní kroky k jejímu naplňování. Zároveň
nemá žádný funkční nástroj k veřejné diskusi
mezi politiky, podnikateli a občany, který by vedl k vytvoření
spolupráce na rozvoji města a jeho směřování. Představa, že to politici zvládnou sami, je naivní.
2/ Produkt - Guggenheim museum
Muzeum bylo otevřeno v roce 1997 ve spolupráci s
Guggenheim Foundation, která vlastní jednu z nejhodnotnějších
sbírek umění
na světe.
Ve vyzvané architektonické soutěži
(Arata Isozaki, Coop Himmelb(l)au, Frank O. Gehry) zvítězil
projekt, jehož technické řešení bylo ve své době
naprosto unikátní (software CATIA se
používal pouze v leteckém průmyslu). Zapamatovatelná silueta
muzea velmi rychle dosáhla takové popularity, že dala vzniknout
zcela novému termínu "Bilbao efekt". Vpodstatě
tak zastínila další projekty, které jsou pro každodenní
fungování města
mnohem důležitější.
Vybudování nového mezinárodního letiště,
námořního přístavu a vysokorychlostní železnice nebo stavba
metra spojujícho nové městské
čtvrti. Jedním z nejnákladnějších
projektů byla revitalizace řeky jako nové urbanistické osy, která dává městskou
strukturu dohromady s krajinnou morfologií. Tento projekt pokračuje
dodnes.
Samotná architektura, ať je jakkoliv kvalitní,
žádný zisk negarantuje. Spojení s nadací Guggenheim nebylo
náhodné, ale šlo o promyšlený marketingový tah, postavený na
světoznámé značce, jejíž hodnota přesahuje fyzickou hodnotu
stavby. To, co se odehrává uvnitř muzea a na rozhraní veřejného prostoru, je
pro fungování takových projektů naprosto zásadní. Město
je totiž kontinuální prostor, kde jedna aktivita ovlivňuje
druhou a jednotlivé domy jsou pouze částí celku. Nepřekvapuje tak citace samotného Gehryho, který
po letech prohlásil, že “Bilbao effect is bullshit“.
Město
České Budějovice
v současnosti nemá žádný funkční strategický plán, který by
dokázal pracovat alespoň s tím, co zde máme. Značky jako Budvar
a Koh-i-noor, nebo historické a kulturní dědictví, jsou ve
vztahu k městu
prezentovány způsobem, který prakticky nepřináší žádný
vedlejší multiplikační efekt. Představa, že to za daného stavu dokáže Jihočeská filharmonie, je naivní.
3/ Místo - širší vztahy
Budova muzea je postavena na jednom z
nejvýznamnějších
a nejviditelnějších
míst v centru města, které při prohlídce města doporučil ředitel muzea Thomas Krens.
Podobně
jako opera v Sydney nebo filharmonie v Hamburku, je tento projekt
cílevědomě
situován tam, kde se předpokládá maximální dopad na jeho
cílovou skupinu, včetně vztahu k širšímu okolí s navazující
infrastrukturu hotelů, restaurací, obchodů a dalších služeb,
které z provozu tzv „landmarku”
sekundárně
profitují. Je to především o urbanistických, ekonomických,
dopravních a sociologických souvislostech.
Postavit
Guggenheim muzeum vyšlo na zhruba
$90 mio ($144 mio s okolní infrastrukturou). Bylo financováno
městem,
které uzavřelo dlouhodobou dohodu o provozu s nadací Guggenheim,
která garantuje stálou kvalitu expozice současného umění.
Průměrná
roční návštěvnost je kolem jednoho milionu lidí. Ekonomický
dopad na město
se v roce 2002 odhadoval na 147 milionů
dolarů (accommodations
($43 mio), catering ($35 mio), shopping ($13 mio), transport ($9.5
mio) and leisure ($6.6 mio) ... plus taxes $23 mio).
Tyto služby vytváří několik
tisíc pracovních míst. 80 procent návštěvníků
města
potvrdilo, že muzeum je hlavní důvod, proč přijeli.
Město České Budejovice udělalo zásadní omyl, když politickým rozhodnutím tehdejší Rada města odsunula projekt na periferii a
nevyslyšela tak přání investora a architekta, postavit tento dům
na Mariánském náměstí. V souvislosti s tehdy platným
strategickým a územním plánem nikdy nedošlo alespoň k pokusu o
zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Představa, že politici uznají chybu, je (pravděpodobně) naivní.
Oceňuji odvahu investora, protože nikdo v novodobé historii naší země zatím nesehnal ze soukromých zdrojů dvě miliardy korun na kulturní stavbu. Oceňuji také veškerou, dosud
odvedenou práci všech profesí, které se na projektu podílejí, protože jde o neobyčejný dům.
Jako architektovi je mi velmi nepříjemné zpochybňovat takový
záměr
a nejsem proti podobným stavbám, protože u nich jednoduše
nejde jenom o peníze. Ten projekt má svoje kvality a jde postavit.
Půjde v něm
zahrát jistě
vynikající koncert. Ale to je tak všechno, co z něj dostaneme a je úplně
jedno, kdo ho zaplatí. Přál bych si, aby ten projekt nebyl
hodnocen podle toho jak vypadá, ale jak funguje. A takový výkres,
v kontextu města,
zatím nikdo neukázal ...
Přiznejme si také, že v dnešní „konkurenci“ už Rejnok není
nijak vyjímečná architektura, která by šla srovnat s
konstrukčním zázrakem v Bilbau ve své době.
Podobné domy dnes najdete v řadě evropských
měst. Nám nejbližší Rakousko je známé velmi
propracovanou strategií turistického ruchu a stačí se podívat,
proč tomu tak je. Kromě
nádherné krajiny pracuje i se současnou architekturou. Linz, Graz,
Innsbruck ... pořád dokola to samé, skvělé
domy stojí na skvělých
místech, protože pokud to má být založené na turismu, tak
viditelnost a dostupnost v kontextu města
je jeden z předpokladů úspěchu.
Pokud máme nějakou
reálnou referenci takového projektu ze srovnatelného města, pak ve Zlíně
postavili novou filharmonii s kongresovým centrem. Je to také
poměrně
zajímavá architektura, s cenou zhruba
700 milionů, což je třetina rozpočtu Rejnoka. Podle výroční
zprávy filharmonie je roční dotace 40 milionů na 40,000
posluchačů. Ekonomicky by to asi fungovalo podobně.
Je tedy otázka, zda multiplikační efekt pro město
(turismus) vyváží tuto ztrátu a zásadní otázka v této
souvislosti je, proč potom ten dům má stát někde,
kde není jeho cílová skupina (turisté).
Nebude totiž vidět
ani z Černé
věže,
až se budou ptát, jak se tam mají dostat. Nebudou tam bydlet,
nezajdou tam do obchodu ani na oběd,
protože tam není žádné město
a my nemáme smysluplný plán na jeho stavbu ... Ta situace, kdy
vyjde 800 cizinců ve slavnostním oblečení v 11 večer mezi
bytovky na Máji, je absurdní a neodpovídá společenskému významu
události, jako je koncert nebo jméno Antonína Dvořáka. To je
sociologicko-ekonomický problém, který nevyřeší zajímavá
fasáda od skvělého
architekta. Kdyby tomu tak bylo, tak je dobrá architektura stroj na
peníze, což bez kontextu evidentně
není.
PS. Sdružení CBArchitektura o.s. vzniklo pro podporu současné kvalitní architektury v Českých Budějovicích. Naším cílem není negace, ale spolupráce. Nechceme vyvíjet žádnou konkrétní iniciativu k zastavení projektu Rejnoka. Konečné rozhodnutí musí udělat politici a my jim pouze poskytujeme druhý pohled na věc. Minulý rok jsem se zúčastnil konference Creative Placemaking v DOX pořádané Aspen Institute Prague. Hlavním hostem byl Pablo Otaola, který stál u zrodu projektu Guggenheim museum. Pan Otaola druhý den poskytl rozhovor v Českém rozhlasu / Mirek Vodák
Kaplického Rejnok skomírá, budějovickým radním vadí tajení investora / 21. února 2014 11:32
OdpovědětVymazatFuturistický koncertní palác navržený pro České Budějovice zesnulým architektem Janem Kaplickým je nad propastí. Radní chtějí znát do měsíce investora, nebo rezervovaný pozemek prodají. Lídr projektu Antonín Kazil to zatím odmítá.
Pokud radní nebudou znát investora koncertního a kongresového centra do konce března, nabídnou k tomu vyčleněný stavební pozemek dalším zájemcům. Takové ultimátum stanovili loni v září Jihočeské společnosti přátel hudby, která připravuje ve městě monstrózní stánek zvaný Rejnok za dvě miliardy korun.
Jenže podle posledního vyjádření předsedy Jihočeské společnosti přátel hudby Antonína Kazila to vypadá, že do konce března se radní jméno sponzora nedozvědí.
"Teprve teď jsme dostali od města smlouvu na pronájem pozemku. Smlouva není dobrá, bude ji zkoumat právník," říká Kazil. Jeho společnost už rok tvrdí, že sponzora má, ale zatím se nechce zviditelnit. Není mu jasný jeho budoucí vztah ke stavebnímu pozemku patřícímu městu.
"Smlouva na pronájem je podmínka investorů," potvrzuje Kazil a dodává. "Proč to městu tak dlouho trvá? Mají místní politici vůbec o jinou kulturu než divadlo zájem? Jsem už z dohadování unavený." Také proto si nyní chce vzít čas na oddech.
Ve smlouvě je podle Kazila například podmínka, že Rejnok bude zkolaudovaný do roku 2019 a potom pozemek pod ním město společnosti prodá. Jinak hrozí velké penále.
"Rejnok by byl určitě magnetem pro návštěvníky města. Máme jen obavy, aby vše neskončilo dírou v zemi," vysvětluje primátor Thoma. Blokovaný pozemek má podle něj dnes cenu desítek milionů a územní plán s koncertním a kongresovým centrem počítá.
Ještě nesmlouvavější je radní Tomáš Bouzek. "Nejde do nekonečna blokovat městský majetek a odkládat stále informaci o investorovi," řekl.
Mezi společností a radnicí to po počátečních sympatiích začíná pořádně jiskřit. A jak se blíží poslední termín, kdy má Kazil oznámit jméno investora, začíná radnice opatrně uvažovat o dalším postupu. Politikům vadí, že Kazil sliboval odtajnění sponzora už několikrát, ale nakonec vždy termín oddálil. Zatím mu vždy radní vyšli vstříc.
A nyní? "Jestli chce pan Kazil další odklad, rozhodne to rada. Osobně bych počkal nanejvýš ještě dva měsíce. V žádném případě ne rok. Zájemců o pozemek v bývalém areálu kasáren ve Čtyřech Dvorech přibývá. Chtějí tu stavět bytové domy nebo domy pro seniory," upozornil náměstek primátora Miroslav Joch.
Také dalším radním, kteří už skoro před šesti lety tleskali dnes zesnulému architektu Kaplickému a jeho Rejnoku, dochází trpělivost. Stavba už přitom získala územní rozhodnutí a kvůli ní zastupitelé měnili územní plán.
Podle původního záměru měl stát palác se sály až pro 1 500 posluchačů v roce 2015. Primátor Juraj Thoma připomíná, že od začátku nastavili jasná pravidla: město poskytne pozemek a o další se postará Jihočeská společnost přátel hudby.
"Stále nevíme, zda to zaplatí arabský, izraelský, nebo japonský investor. Pokud už nějaký je, proč je utajený? Přece se nebojí, že ho z města vyženeme," ptá se Thoma.
Někteří zastupitelé se dokonce domnívají, že žádný sponzor není. Dvě miliardy na koncertní centrum v Budějovicích je podle nich velké sousto, navíc si myslí, že si palác nevydělá ani na provoz.
A jak vidí projekt někteří čeští architekti? Jaromír Kročák, který získal například cenu za knihovnu zakomponovanou do hradu v Soběslavi, si myslí, že určitá rizika projekt má. "Je úžasný jako celé dílo Kaplického. Jen nevím, jestli je v Českých Budějovicích na dobrém místě a jestli není kapacita koncertních sálů přehnaná," poznamenal.
Autor: Antonín Pelíšek / Zdroj: http://budejovice.idnes.cz/rejnok-od-kaplickeho-v-problemech-dq9-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140221_105811_budejovice-zpravy_khr