Skvělý dům na špatném místě?

Skvělý dům na špatném místě? Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka.

Zhruba před čtyřmi lety se v Českých Budějovicích poprvé představil projekt Koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka. Projekt Jana Kaplického ze studia Future Systems dostal díky svému neobvyklému tvaru přezdívku Rejnok a vzbudil poměrně velké diskuse o jeho potenciálu i případném riziku. České Budějovice nemají důstojný koncertní a kongresový sál (s dostatečnou kapacitou, vyhovující akustikou a technickým zázemím), což je jedna z věcí, na kterých je možné postavit strategii turistického ruchu.

Podle zkušeností lze i v českých podmínkách provozovat podobné zařízení tak, aby zisk pokryl alespoň provozní náklady, přestože samotná stavba se pravděpodobně nikdy nezaplatí. Vše je otázkou dobrého kulturního a ekonomického plánu, který by měl být u takové zakázky samozřejmostí a musí obstát v konkurenci například nové Linecké opery, což je mnohem ambicióznější a dražší projekt, za kterým ovšem stojí dlouhodobá linecká kulturní strategie.

Projekt Rejnoka je teoreticky nejdražší veřejná stavba (přestože zaplacená soukromým investorem, leží na městském pozemku) v kraji za posledních sto let a je proto škoda, jak málo byl politicky i veřejně diskutován. Naopak je dobře, že se v Českých Budějovicích najdou lidé, kteří přijdou s podobnou vizí, a jejichž úsilí bude letos pravděpodobně završeno vydáním stavebního povolení. K realizaci je ještě daleko, ale pokud k ní dojde, můžeme směle navázat na tradici sebevědomého evropského města, podobně jako za časů Vojtěcha Lanny a Františka Křižíka.

Výrazná a zapamatovatelná architektura by mohla městu přinést takzvaný Bilbao efekt, což je sekundární přínos promyšlené investice do architektonicko-kulturního projektu, který se může stát světoznámou ikonou, jako se tomu stalo u opery v Sydney nebo Guggenheimova muzea v Bilbau. Tyto stavby mohou mít pro město dalekosáhlé pozitivní důsledky, ale je potřeba uvědomit si i další souvislosti. Ne každý takový záměr je totiž úspěšný a v poslední době není výjimkou zastavení stavby nebo dokonce přerušení provozu u mnohem komplexnějších investic po celém světě. Samotná architektura totiž bez rozumného meřítka, sociálně geografických a ekonomických souvislostí nefunguje.

Jako architekt vnímám dva potenciální problémy. Zaprvé je to úmrtí Jana Kaplického a otázka odpovědnosti a autorského dozoru nad dostavbou jeho díla. Ateliér AI Design Evy Jiřičné, který stavbu převzal, má určitě dostatek zkušeností co se týká designové a technické náročnosti projektu, ale problém může nastat například při případném krácení rozpočtu, kdy ve výsledku může Rejnok vypadat úplně jinak, než éterická high tech architektura na prezentovaných vizualizacích.

Zadruhé je to politické rozhodnutí, které takovouto stavbu přesunulo na periferii Vrbenských rybníků, přestože v centru města na Mariánském náměstí máme už 50 let pozemek, určený ke stavbě divadla, které je ale v nedohlednu. Měli jsme tak ideální příležitost vyřešit hned několik dlouhodobých problémů s kulturním a ekonomickým oživením centra, parkováním a důstojnou dostavbou prostoru, se kterým si od 60. let minulého století nevíme rady.

Představa 800 lidí ve slavnostním oblečení, kteří se v mrazivém únorovém večeru vyhrnou mezi nově vznikající bytovky nevalné kvality a budou hledat slušný hotel anebo restauraci, je poněkud úsměvná. Návštěva koncertu je přece společenská událost a toto místo, které není vidět ani z Černé věže a slušelo by možná fotbalovému stadionu, rozhodně nevyužívá potenciál, který tu byl k dispozici a je v rozporu se základním pravidlem Bilbao efektu: dobrý dům na dobrém místě.

Mirek Vodák, Budějcká drbna 04/2013