Víceúčelové kulturně společenské zařízení Háječek

Park Háječek se nachází na místě bývalého Krumlovského rybníka, který byl roku 1802 vypuštěn a vysušen. V období 1822 – 1828 bylo jižním směrem vybudováno těleso tratě, po němž vedla koněspřežní železnice. Východní polovina rybníka byla zastavěna (synagoga a Justiční palác), západní polovina byla postupně osázena stromy. V roce 1925 byl zřízen tzv. Výbor pro Háječek, který v parku vybudoval dětské hřiště se sousoším kozla a čtyř dětí, malou zoologickou zahradu, verandu pro loutkové hry a hudební pavilon, kde se pořádaly pravidelné promenádní koncerty. Ve 30. letech byla založena botanická zahrada okolo hvězdárny a planetária (na nově vzniklém ostrohu po regulaci řek Vltavy a Malše). Výstavbou zimního stadionu a letního kina park utrpěl a dnes se uvažuje o jeho revitalizaci.

Předmětem soutěže bylo zpracování ideového urbanistického a architektonického návrhu řešení přeměny letního kina a navazujícího městského parku Háječek v Českých Budějovicích na víceúčelové kulturně společenské zařízení, v jehož prostorách naleznou občané i návštěvníci města příjemné místo pro zábavu, odpočinek, neformální aktivity a sociální komunikaci a kontakty / Statutární město České Budějovice obdrželo celkem 21 návrhů / Termín konání soutěže: 12. 11. 2012 – 15. 2. 2013 / Porota: Ivana Popelová, Eva Hajerová, Petra Šebestíková, Petr Heteša, Vladimír Zdvihal, Ivan Plicka, Zdeněk Sendler; náhradníci: Juraj Thoma, Mirek Vodák

1. cena (80 tis. Kč): Viktor Jindra, Štěpán Hirsch, Ondřej Kučera, Petr Fabík, Andrea Prajsová, L´ubomíra Olasová, Martina Štollová

Milan Kundera / „Stupeň pomalosti je přímo úměrný intenzitě paměti; stupeň rychlosti je přímo úměrný intenzitě zapomínání.“ / Čím rychleji se změny odehrávají, tím hůře se lidé s prostory identifikují. Historický park si svou tvář zachovává.

ŘEŠENÍ LOKALITY

Návrh Háječku spočívá ve vytvoření volné, variabilně využitelné plochy v okolí hvězdárny, která v současné době s okolím komunikuj e špatně a v kontextu parku se ztrácí. Objekt letního kina s velkou hmotou stadionu působí těžkopádně a zvoleným způsobem provozu uzavřeně a nepřístupně. Uvolněním (zbouráním) se území hlavní cestou nad valem rozdělí na část klidovou (přírodní) krajinářského parku a část víceúčelově (kulturní) v návaznosti na stávající hvězdárnu. Lokalita v soutoku dvou řek Malše a Vltavy v těsné blízkosti historického centra skýtá potenciál, který zůstává vlivem neatraktivnosti a nepřehlednosti místa nevyužitý. Polohou, tvarem i hovorovým názvem „Na špici“ se vyčleňuje od snížené části parku. Návrh podtrhuje a reaguje „aktivně“ (iniciativně) jasným vymezením, zviditelněním, provokuje, vybízí k navštívení. Odkazuje na historii, kdy se na tomto místě před výstavbou hvězdárny konala představení (divadelní, cirkusová).

ZAČLENĚNÍ DO ÚZEMÍ A ZDŮVODNĚNÍ ZVOLENÉHO ŘEŠENÍ

Potřebovali jsme si pojmenovat místo, které utváříme. V případě Háječku se jedná o veřejný prostor s historií, park s promenádou, místo pro lidi, místo svobodné. Takové místo si nezaslouží oplocený areál letního kina, povětšinu času uzavřený a lidem v té chvíli nesloužící. Je to prostor bezprostředně sousedící s jádrem města. Současně tu také je velmi silný motiv soutoku Vltavy a Malše. A urbanistický problém v podobě haly, která s okolím nekomunikuje. Dokud se Budvar aréna neotevře parterem do ulice U Koněspřežky, nebude tato ulice fungovat. Pěší od ní bude potřebovat získat odstup. Navrhujeme doplnit ulici definovanou jen z jedné strany a to poměrně vysokými budovami, stromořadím stromů vzrůstu adekvátního k výškám budov Budvar arény a EONu. Mělo by řešené území doopravdy sloužit jako park? Nezasloužily by ulice U Koněspřežky a F.A.Gerstnera doplnit zástavbou? Aréna i Vazební věznice jsou solitérními stavbami, nebyly navrženy k přímému začlenění se do městské struktury. Návaznost na zástavbu v ulici U Koněspřežky řešíme stromořadím, vymezením se vůči domům naproti. V místě čelícím Vazební věznicise zástavba také nejeví jako přínosná protože samotné zdi věznice nenabízejí chodci nic. Alternativou k průchodu tímto slepým místem pak může být únik do parku.

Háječek je místo mimořádně silné polohou vůči centru. Byla by škoda takovéto místo neponechat otevřené. Stávající letní kino není prostorem pro lidi, je to soukromá stavba na nepatřičném místě. Veřejný prostor, jakým moderní letní kino je, má být otevřený, sloužit maminkám s dětmi, když se na procházkách setkají a chtějí si vyprávět, má sloužit samozvaným básníkům, debatám, divadlu, nejenom akcím organizovaným. Aby sloužil veřejnosti, musí být spontánně přístupný. Veřejný prostor je něco pro město velmi důležitého, prostor, kde selidé setkávají a učí se spolu žít, tolerovat se, prostor, který nabízí, neomezuje. Takové by kino mohlo být. Amfiteátr pod širým nebem, místo, kde se každý může projevit.Nevylučuje to možnost provozovat promítání, divadla, akce, kde se bude vybírat vstupné (viz např. Plzeňské letní kino). Nejsilnějším místem je výběžek na soutoku. Tam je nyní zahrada planetária, je to místo lákavé, vnořené do řeky, s výhledem na městoa do zeleně. Tady se budou konat komorní koncerty, činohra; zde mohou lidé na několika stupních ležet, posedávat, pozorovat, slunit se. Toto místo nebude oplocené, ale přesto bude snadno kontrolovatelné, vstupy do území jsou dva, zobou stran planetária, po promenádách podél řeky.

Planetárium přijde o soukromou zahradu, v níž mohlo vystavovat exponáty. Nebude mu to ale na škodu, efektem toho kroku je zvýšení atraktivity. Tematicky je mu věnován výběžek celý. Tento útvar, na němž planetárium stojí, působí od romantizujícího parku pod ním poněkud odtrženě. Podél břehu vedla Krumlovská alej, ale on samotný byl řekou, nikoliv parkem. Proto tady vidíme možnost dát mu jinou tvář, věnovat jej planetáriu, soustředit na bezprostřední okolí planetária veškerou aktivitu; tady se budou věci dít. Park pod valem byl již dost okleštěn a sám by potřeboval vedle do sebe uzavřených budov trochu dýchat. Není na místě do něj vestavět další budovu, dělit jej na prostory, jeho funkci K funkci parku jako takového K je třeba posílit. Park zůstal ve své romantické podobě, místo klidného setkání a odpočinku. Výběžek pak je naproti tomu akčním veřejným prostorem. Příhodně jsou od sebe odděleny výškově K valem, s voiérskou promenádou.

ŘEŠENÍ JEDNOTLIVÝCH FUNKČNÍCH CELKŮ 

„Měsíční krajina“ / Pružná pryžová drť s polyuretanovým pojivem vytváří odolný, měkký povrch, který propouští vodu a nepromrzá. Použitý žlutý pigment evokuje hvězdy, je zářivý a působí optimisticky. Pryž podtrhuje nadčasovost řešení a odkazuje na vzdálené světy. Žlutý povrch se dotýká hran stávajících struktur, čím vytváří silný kontrast K přirozená nepravidelnost a materiál versus hladká barevná plocha.

Hvězdárna / Budova hvězdárny je ohniskem návrhu, ke kterému se přidružují ostatní funkce. Návrh počítá s provozem malé kavárny.

Amfiteátr / „Kráter“. Jeviště zapuštěno v zemi nenarušuje okolní ráz krajiny a jednoduchý řešením provozu včetně mobilní konstrukce nabízí multifunkční využití.

Hřiště / Tvoří hrací prvky, jako jsou skluzavky, zapuštěné trampolíny, pískoviště a prolézací tunely, ale také vertikální členění povrchu samotného.

Park Háječek / Je navržen dle historických podkladů i stávajícího stavu jako krajinářský park. Návrh počítá s pročištěním, přesadbou a i novou výsadbou stromů. Se stávajícími prvky jako jsou kašna a altán nabídne klid a přírodní prostředí v blízkosti centra města.

TERÉNNÍ A VEGETAČNÍ ÚPRAVY

Vzrostlá zeleň zůstává z velké části zachována. Doplněna je tzv. Krumlovská alej a aleje vedoucí podél nábřeží na výběžek. Poblíž valu, v místě současného objektu letního kina v západní části parku, je ponechána volná travnatá plocha, využitelná jako louka k odpočinku, cvičení, nebo jako neformální hřiště (frisbee, petang). Kontrastem k nepravidelně vysazené zeleni v oddechových plochách jsou stromové aleje kolem pěších a cyklistických tahů. Terén bude nutné zpevnit na březích řek, nejvýraznější úpravy proběhnou při vytváření kráterů, amfiteátr samotný je pak tvořen bílou vanou z vodonepropustného betonu. 

2. cena (60 tis. Kč): Kateřina Frejlachová, Martin Špičák, Tadeáš Říha

Háječek je výrazným místem Budějovic: v blízkosti centra, navíc na soutoku Malšea Vltavy. Zasluhuje si být plnohodnotně integrován do města. Jeho rolí je podle nás městský park, který poskytuje svým návštěvníkům,jak možnost relaxace a aktivního odpočinku, tak i kulturního vyžití.Dnešní situace tento účel splňuje jen částečně.

Park je charakteristický svými specifickými budovami, které zde vyrostly v průběhu staletí, jednou z nich je letní biograf. Ten, na rozdíl od ostatních staveb, považujeme vzhledem k velikosti parku za předimenzovaný a jeho umístění ve stínu hokejového stadionu, kdy brání plynulému a příjemnému průběhu parku, nepovažujeme za šťastné. Proto letní kino ,jako v současnosti nevyhovující, odstraňujeme. Z objektu původního kina ponecháváme pouze vysokou zeď, na kterou se v minulosti promítalo. Tato "víceúčelová zeď" může být veřejnou promítací plochou (hokejová utkání apod.), nabízí se venkovní lezecká stěna nebo jednoduše legálníplocha pro sprejery. Jako obrovské plátno může posloužit i dětem ze sousedící školky. Ostatní stavby v parčíkuvytvářejí i díky svému tvarosloví hravou kompozici, kterou jsme se rozhodli doplnit dvěma objekty.

Prvním z nich je "sofistikované městské letní kino"- tzv. kino-box. Je to výrazná jednoznačná krychle, která aspiruje na to stát se ústředním objektem a dominantou Háječku. Letní "kinosál" je umístěno v nejvyšším podlaží. Člověk se jeho návštěvou dostane do výšky, odizoluje se od městského prostředí, sedí pod orámovanou hvězdnou oblohou, obklopen pouze korunami stromů a stejně naladěnými diváky. Fasáda objektu je lehká, perforovaná, takže částečný kontakt s okolím je zachován. Kino-box má i vnitřní divadelní sál, který lze využívat celoročně a v parteru je foyer s kavárnou (taktéž celoročně využívanou), která místo oživuje. Přízemí lze v letních měsících částečně nebo docela otevřít, může být zcela průchozí a sedět se dá u kavárenského stolečku i venku na mlatové ploše pod stromy nebo ve stínu výklopných vrat.. Příjezd ke kinu je ulicí Ukoněspřežky, jež slouží i pro obsluhu stadionu. 

Druhým objektem je "podium" v kontrastu s "kino-boxem" se jedná o plochý objekt venkovního jeviště. Slouží opravdu jako podium pro příležitostné pouliční divadlo, různá vystoupení či koncerty apod. Můžete se po něm projít, sednout si a třeba si i lehnout. Je to molo plující na hladině parčíku. V jeho útrobách se nachází knihovna a sklad mobilního sezení, jež slouží i jako příležitostné zázemí pro účinkující. Pobočku nebo specializované oddělení městské knihovny sem umisťujeme jakožto další aktivizátor území. 

V budově č. p. 1735 ponecháváme mateřskou školu. Dětské hřiště, které je dnes přilepeno k průčelí domu posunujeme mimo objekt do prostoru parku do samostatné ohrádky. Zůstane tak potřebám školky, ale zároveň bude přístupno všem dětem. Ač odlišné měřítkem a tvaroslovím, hvězdárna, Pavilony, Kino-box, hřiště i Molo jsou pro nás jakési hračkyrozhozené po tomto městském parku. Jenom společně mohou mít ambici rozproudit v něm život. 

Za velmi významné považujeme navázání na Krumlovské aleje, pobřežní promenádu, vedoucí z východníhosměru. Alej je dynamickým prvkem a komunikační páteří v území. Je dostatečně široká pro pěší i pro cyklisty. Vprostoru před hvězdárnou se stáčí a pokračuje dál podél pravého břehu Vltavy, kde vytváří atraktivní propojenído jižní části města. Na cíp Háječku na vyhlídku Nad soutokem se lze dostat kolem hvězdárny po úzké cestě podél břehu, která nabízí zase trochu odlišné, přírodní prostředí v kontaktu s vodou a s krásnými sceneriemi Sokolského ostrova, slepého ramene řeky Malše se zdí Biskupské zahrady atd.

2x 3. cena (20 tis. Kč): Sofie Othmanová, Kateřina Páterová, Iveta Pešková

 2x 3. cena (20 tis. Kč): Marek Ječmen, Michaela Kubinová