Rozhledna Hýlačka / SYNC Architecture

Soutěžní návrh na rozhlednu Hýlačka od ateliéru SYNC Architecture / Umístění nově navrhované rozhledny úzce souvisí s architektonickým konceptem, který pracuje s jedinečnou „pamětí místa“ na kterém doposud stála původní rozhledna.

Zdůvodnění zvoleného celkového řešení umístění stavby:

Umístění původního návrhu není z urbanistického hlediska nahodilé. Hustota zástavby obce Větrovy odpovídá přirozenému vývoji, kde se v obci zástavba zhušťuje podél komunikací. Vyvýšená pozice původní rozhledny v mírném odstupu od stávající zástavby mezi vzrostlými stromy je vhodným místem pro umístění veřejné stavby neboť se zde návštěvníci mohou sejít ve větším počtu. Odstup od okolní zástavby a částečné odclonění stromy poskytuje možnost konání, kromě jiného, veřejných akcí aniž by byl bezprostředně narušen zaběhlý chod života obce Větrovy. Intimní charakter místa je přesto snadno přístupný a to především díky asfaltové komunikaci při samotné hranici pozemku, kde stála původní rozhledna. Její napojení na dvě další komunikace obce Větrovy umožňuje cirkulační charakter příjezdu a odjezdu či příchodu návštěvníků.

Výše uvedená charakteristika místa poukazuje na přirozený vývoj, kde se potvrzuje citlivost zasazení původního návrhu rozhledny. Původní pozice stavby veřejného charakteru ve vztahu k obci Větrovy společně s dlouhou historií původní rozhledny, která sahá až do roku 1920 je zcela určitě místem se silným Geniem Loci, kterých není mnoho a rozhodně by neměly upadnout v zapomnění a proto je nový návrh zčásti umístěn do stejné půdorysné pozice, jako dosavadní rozhledna.

Návrh se skládá ze „staré“ a „nové“ rozhledny. Část “staré“ rozhledny kopíruje původní půdorysnou stopu a „nová“ rozhledna je na západní straně zasazena souběžně s hranicí pozemku a příjezdovou komunikací tak, aby se hlavní hmota otevírala směrem k hlavnímu přístupovému směru z obce Větrovy a také severo-severo-východním směrem na Tábor. Hlavní vchod je také orientován severo-severo-východním směrem, aby byl pro příchozí návštěvníky dobře viditelný a zároveň využil přilehlé zelené plochy jako veřejný předprostor vstupu, kde se v letních měsících mohou konat různé veřejné aktivity při dostatečném odstupu od příjezdové komunikace. Hmota nové rozhledny je uzavřenější západním směrem a také jiho-jiho-východním směrem a přesně tak vymezuje cíp pozemku definovaný příjezdovou cestou a přilehlými vzrostlými stromy.Naopak severo-severo-východním směrem na město Tábor se „stará“ i „nová“ rozhledna otevírají v maximální míře a tak si návštěvníci mohou vychutnat nejlepší možné výhledy nejenom z horní vyhlídkové plošiny,ale po celou dobu výstupu či sestupu z rozhledny.

Zdůvodnění zvoleného komplexního architektonického řešení stavby:

Hlavním motivem vzniku konceptu architektonického návrhu byla transformace „paměti místa“, která je v tomto místě díky původní rozhledně Hýlačka velmi silná. Hlavní architektonickou výzvou tohoto zadání tedy bylo, jak transformovat odkaz původní rozhledny do soudobého návrhu. Ze zadání soutěžních podmínek vyplívá, že nový návrh by měl nad úrovní 1 a 2 NP určitým způsobem odkazovat na původní návrh Hýlačky (silueta, tvar husitské hlásky). Důkladná architektonicko-prostorová analýza původního návrhu rozhledny Hýlačka v konfrontaci s požadavky na novou rozhlednu ukázala, že pouhá transformace původního tvaru na novou rozhlednu není šťastným řešením. Pouhý fakt, že původní výška rozhledny byla 18m a nový návrh dosahuje výšky okolo 30m znamená, že nový návrh má zcela jiné prostorové požadavky, kterým původní tvar neodpovídá.

Z historie architektury je zřejmé, že pouhým kopírováním historických výrazových prostředků, obzvlášť, pokud obě zadání dělí rozdíl skoro 100 let nelze dosáhnout uspokojivého výsledku. Historický odkaz původní kulturní památky je velmi hodnotný ve své původní podobě a proto by neměl být „znásilněn“ soudobými požadavky. Vznikl by tak beztvarý architektonický výraz, který neodpovídá ani historii ani současnosti a neodpovídá tak specifické „paměti místa“.

Nový návrh rozhledny Hýlačka je založen na kontrastu „starého“ a „nového“. Na polovině původní půdorysné stopy rozhledny je umístěn „odlitek staré rozhledny“ v nezměněné proporční podobě. Polovina objemu „staré rozhledny“ ve formě prostorového řezu umožňuje vnímat původní hmotu jak zevnitř tak zvenčí. Tento relikt respektuje odkaz minulosti v jeho původní podobě. „Odlitek staré rozhledny“ je uzavřen do hmoty, která je výslednicí požadavků na nový návrh. Hmota „nové“ rozhledny je uzavřenější ze západní a jiho-jiho-východní strany směrem k přilehlé přístupové komunikaci a vzrostlým stromům a severo-severo-východním směrem na město Tábor zůstává otevřená tak jako „odlitek staré rozhledny“. Výškově hmota „ nové rozhledny splňuje požadavky na umístění nové vyhlídkové plošiny ve výšce 26m. Při zachování návětrné plochy nad 30m výšky min. 10m2 s minimální výškou 3m dosahuje „nová rozhledna“ výšky 33m. 

Hlavní vstup je umístěn v 1NP v krytém předpolí „odlitku staré rozhledny“, kde si návštěvník může zakoupit vstupenku u průhledu do interiéru 1NP. Před vstupem na rozhlednu nebo do interiéru 1NP, který je umístěn mezi hmotu „staré“ a „nové“ rozhledny je umístěn turniket pro plnou kontrolu přístupu bez nutnosti další obsluhy. Funkce 1 a 2 NP je tak možno zcela oddělit od přístupu na vyhlídku. V prostoru 1 a 2 NP mezi hmotou „staré“ a „nové“ rozhledny jsou umístěny všechny požadované funkce zázemí obsluhy i veřejnosti. Na úrovni 1 NP se nachází prostor, kde se dají zakoupit lístky, upomínkové předměty či je možné zde např. instalovat dočasné výstavy atp. V zadní části je umístěna denní místnost pro zaměstnance, sklad a wc, které případně může být využito osobami se zdravotním postižením. Interierovým schodištěm za plné kontroly obsluhy se návštěvník dostane do prostoru 2 NP, kde se nachází místnost určená pro prezentace, dětské či jiné veřejné aktivity. Tyto interierové prostory 1 a 2 NP mezi hmotou „staré“ a „nové“ rozhledny jsou jediné uvažované jako vnitřní, zateplené. Pokud se návštěvník rozhodne po zakoupení lístku pokračovat na vyhlídku, vstoupí na exterierové schodiště odkud nejprve stoupá otevřeným schodištěm v prostoru „odlitku staré rozhledny“ na podesty, které jsou umístěny mezi stěny „staré“ a „nové“ rozhledny. Zde dochází k intenzivní prostorové konfrontaci „starého“ a „nového“ při výstupu na vyhlídku. Záměrem je vytvořit prostorový atrakci pro návštěvníky nejen na horní vyhlídkové plošině, ale i při cestě nahoru či dolu. Venkovním schodištěm návštěvník pokračuje skrz hmotu „staré“ rozhledny do výšky 18m na úroveň původní vyhlídkové plošiny, která je zde umístěna v prostoru mezi hmotou „staré“ a „nové“ rozhledny čímž poskytuje větší půdorysný prostor než původní vyhlídka. Z této vyhlídkové plošiny má návštěvník možnost porovnat výhled z původní věže s novou vyhlídkou na vrcholu nové rozhledny. Nad úrovní této vyhlídky se při výstupu dostáváme otevřeným schodištěm do dutého prostoru „nové“ rozhledny. Schodiště je v prostoru umístěno tak, aby plnilo funkci vystužení obvodových stěn „nové“ i „staré“ rozhledny a zároveň při vertikálních průhledech skrz obě hmoty docházelo k prostorovému překrývání. Hmota schodiště byla také využita pro tvorbu otvorů v obvodových stěnách „nové“ rozhledny. Kolmý průmět směru hmoty schodiště na svislé nosné konstrukce „nové“ rozhledny na fasádě vytváří průběžné otvory, které z vnitřní strany umožňují rozmanité výhledy směrem ven po celou dobu výstupu či sestupu a z vnější strany tvoří na fasádě hlavní motiv odrážející dynamiku a směr pohybu schodiště v celé výšce hmoty. Otvory na fasádě se na úrovni původní a nové vyhlídky změní na horizontální otvor umožňující nerušený pohled do všech světových stran. Cesta návštěvníka je zakončena ve výšce 26m, kde je umístěna hlavní vyhlídková plošina „nové“ věže. Půdorysný tvar vyhlídkové plošiny směrem na západ a jiho-jiho-východ sleduje tvar koncového cípu pozemku a směrem severo-severo-východním je celá stěna půdorysu trojúhleníku v kolmé pozici na hlavní osu výhledu, tedy směrem na město Tábor. Střední část parapetu ve výšce 1,1 m nad úrovní podlahy vyhlídkové plošiny slouží k umístění desky panoramatu hlavního výhledu s popisem topograficky význačných bodů krajinného horizontu. Nad úrovní hlavní vyhlídkové plošiny je prostor, který splňuje prostorové nároky případného pronájmu operátora mobilních sítí.

Nové řešení rozhledny Hýlačka je navrženo tak, aby nesloužilo pouze občasným návštěvníkům k nerušeným výhledům do krajiny, ale především jako místo setkání pro místní obyvatele obce Větrovy. Z novodobé historie architektury a urbanismu je znám bezpočet „moderních řešení“ obytných oblastí, které jsou tvořeny monofunkčně s absencí přirozeného růstu osídlení v čase. Taková místa postrádají např. tradiční veřejné prostory jako je např. vesnická náves, kde mohou obyvatelé přirozeně využít veřejný prostor. Z historie původní rozhledny Hýlačka je evidentní, že toto poutní místo sloužilo jako kvalitní veřejný prostor pro místní občany a v tomto duchu vznikl i návrh nového řešení rozhledny. Veřejné prostranství před hlavním vchodem na rozhlednu je místem pro venkovní veřejné aktivity v letních měsících. Prostor 1 a 2 NP poskytuje 2 oddělené interiérové prostory pro aktivity při nepřízni počasí, které je možno i samostatně krátkodobě pronajmout. Atrakcí je nejenom samotná vyhlídka na okolní panorama, ale celá cesta směrem nahoru i dolu. Koncept „otisku původního tvaru“ uvnitř „nové“ rozhledny odkazuje v nezměněné formě na historicky cennou památku bez přílišného zatížení historismem, který by naplnil soudobé požadavky jen velmi obtížně. Návrh je otevřeným prostorovým řezem skrz minulost do současnosti. Touha znovu postavit novou rozhlednu je nejenom připomínkou historie, ale zároveň poselstvím pro příští generace.