Urbanistický vývoj Českých Budějovic

Královské město České Budějovice bylo založeno Přemyslem Otakarem II. se záměrem utlumit rozpínavost šlechtického rodu Vítkovců a upevnit panovnickou moc na jihu Čech i s ohledem na zájmy v rakouských zemích. Místo u soutoku Vltavy a Malše však bylo osídleno již dříve. Severně od lokality pro nové město, při brodu přes Vltavu, vznikla v 1. polovině 13. století ves Budivojovice.

Tudy procházela stará obchodní cesta z Mauthausenu na Dunaji (východně od dnešního Lince) dále na sever.Jižně od Budivojivic navíc vzniklo, současně s Českými Budějovicemi, rožmberské městečko Rožnov. V okolí byly i další staré obce jako Hosín, Roudné, Hodějovice, Bavorovice, Boršov.

Samotnou lokací a vytyčením města byl pověřen zvíkovský purkrabí Hirzo. Lokaci prováděl od roku 1263 a zřejmě v roce 1265 došlo k vlastnímu právnímu aktu založení města, kdy Hirzo předal část pozemků dominikánům pro jejich konvent a kostel. Uměle vyhloubená Mlýnská stoka a dvě řeky určovaly prvotní obvod města. Na této dynamicky ohraničené ploše byl vytyčen ortogonální půdorys s téměř dokonale pravoůhlou uliční sítí. Těžištěm se stalo rozlehlé čtvercové náměstí. 

 

České Budějovice brzy patřily se svými téměř 4 tisíci obyvateli k největším a nejvýznamějším středověkým městům Českého království. Zasloužil se o to i Karel IV. rozšířením městských privilegií. Nebývalý rozkvět přineslo 16. století. Velké zisky plynuly do městské pokladny z těžby stříbra v okolních dolech (Rudolfov, Hůry), ale také z vaření piva a obchodu s hornorakouskou solí. V té době je vybudována Zlatá stoka a močály přeměněny v rybníky. Město tak mělo slušné zisky i z rybníkářství. Díky regulaci řek pomocí jezů je Vltava od poloviny 16. století splavněna. Válečné události třicetileté války mnoho škod nezpůsobily, zničení více než poloviny domů však zapříčinil rozsáhlý požár v roce 1641. Obnova města trvala několik desetiletí. Přistoupilo se i ke zdokonalení hradeb s barokními pětibokými baštami. Ke kulturnímu rozvoji města přispěl řád piaristů, který se tu usadil v roce 1762 a zřídil zde latinské gymnázium.

V 18. století přešlo město do správy německých občanů, kteří v Českých Budějovicích převažovali. Roku 1825 ztrácejí hradby svůj smysl a jsou rozprodávány. Otisk zbořených hradeb tvaruje budoucí ulici Na Sadech. Město se rozrůstá podél nových cest na Prahu, Písek, Linz a Třeboň. Koněspřežní železnice, postavená mezi lety 1825-1832 jako první na evropském kontinentě, spojila České Budějovice s hornorakouským Lincem, a společně s vltavskou plavbou, kterou provozoval Vojtěch Lanna, urychlila přepravu zboží v severojižním směru. Tato skutečnost samozřejmě podnítila rozvoj obchodu a průmyslu ve městě v 19. století. Díky českým podnikatelům, jako byl August Zátka, vznikaly ke konci 19. století továrny založené na českém kapitálu. Jednalo se především o reakce Čechů na německé podniky, jako česká tužkárna Koh-i-Noor proti německé Hardmuth, smaltovna, nebo akciový pivovar Budvar proti německému Měšťanskému pivovaru. V této době se poměr mezi oběma národnostmi vrátil ve prospěch Čechů. V trase koněspřežní železnice později vznikla železniční trať.

Do roku 1930 se město několikanásobně zvětšuje. Vznikají předměstí na hlavních cestách –

Linecké, Pražské a Vídeňské, dále vilková Havlíčkova a Husova kolonie, Čyři dvory, připojen je Rožnov. Na východě je růst města od roku 1874 omezen a zároveň iniciován železnicí. Továrny stojí většinou u řek (papírna, tužkárna), nebo u hlavních tahů (cihelna, pivovary). Okolní obce se rozrůstají vilovou zástavbou. Řeky jsou rozsáhle regulovány, vznikají další jezy, včetně Jiráskova v centru města. Zároveň s ním vzniká přehrazením tzv. Slepé rameno. Ze Sokolského ostrova se stává sportoviště.

Staví se první panelové domy na Lidické třídě. Jsou asanovány Staré Budějovice. Na jejich místě vzniká, v těsném sousedství historického jádra, panelové sídliště a nikdy nedokončený bulvár Pražské ulice. Historické centrum se stává památkovou rezervací. Město dále expanduje, vzniká výstavní areál a lesopark Stromovka na levém břehu řeky. Zlatá stoka je přerušena a některé rybníky zrušeny. Zakryta je i část Mlýnské stoky. V 60. letech vzniká na východním okraji města veliký areál sléváren Škoda. Železniční trať na Plzeň je přesunuta severněji, historicky významná trasa na Linz ztrácí až do roku 1990 svůj význam. Buduje se levobřežní komunikace, Strakonická třída, Okružní. Plnohodnotný městský okruh se však nikdy nepodaří zrealizovat. Roste sportovní letiště Hosín a vojenské letiště Včelná, které hlídá hranice. Po vybudování vltavské kaskády končí lodní doprava. Vznikají další zcela nová panelová sídliště Plzeňská a Voříškův dvůr, později sídliště Šumava a Vltava, především na úkor individuální výstavby. Poslední vzniká největší sídliště Máj na místě bývalého vojenského cvičiště. Impulzem k výstavbě je rozhodnutí o stavbě jaderné elektrárny Temelín 25km od města. Jen malá část bytů je postavena v Týně nad Vltavou. Po revoluci v roce 1989 přichází boom ve stavění a v podnikání. Jsou rekonstruovány domy v centru, staví se individuální bydlení. Město se postupně rozmělňuje do okolní krajiny. Obnovena je cesta na Linz. Roku 1991 je založena Jihočeská univerzita. Jako zatím poslední se odděluje obec Dobrá Voda, město ztrácí veliká území pro další rozvoj i několik tisíc obyvatel.

Text/ Tomáš Zdvihal