STŘED ZÁJMU: Prostor pro divadlo. Stavět nebo adaptovat?

Na pátek 13. května 2016 připravuje Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Ateliérem 3D Jihočeského divadla další díl z cyklu přednášek a debat Střed zájmu. Veřejná debata, tentokrát s podtitulem Prostor pro divadlo: Stavět nebo adaptovat?, se uskuteční od 13:00 do 16:45 v budově Jihočeského divadla na Studiové scéně Na Půdě. S architekty, urbanisty, provozovateli kulturních center a odbornou i širokou veřejností budeme hovořit na téma vhodných prostor k provozování divadla a dalších kulturních aktivit. Chceme zmapovat aktuální situaci v Českých Budějovicích v širších souvislostech. 

Debatu otevře náměstek primátora Českých Budějovic pro kulturu a turistický ruch Jaromír Talíř, příspěvky k tématu přednesou ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek, ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda, hlavní architekt Odboru územního plánování Magistrátu města ČB Jan Němec, produkční JD a klubových scén v ČB Jiří Grauer, architekt a rektor VŠUP Jindřich Smetana. Příklady z praxe uvedou Karolína Koubová za DIOD Jihlava, Libor Kasík za UFFO Trutnov a Roman Černík za Moving Station Plzeň. V panelové diskusi přislíbili účast pánové Lukáš Průdek, Jan Němec, Jindřich Smetana a Miroslav Vodák z iniciativy CBArchitektura. Debatu moderuje Roman Černík.

JAN ŠÉPKA - VNÍMÁNÍ

Projekt je zamyšlením nad tím, co pokládáme za důležitou součást a dominantu veřejného prostoru, a jak vnímáme některé skryté prostory, které nám poskytují společenské a kulturní vyžití.

Barokní Samsonova kašna umístěná na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích je jednou z největších svého druhu v zemi a představuje významnou památku a symbol města. Její umělecká kvalita je nezpochybnitelná a v současné době si nikdo z nás nedokáže představit náměstí bez této dominanty. Otázkou ale může být, zda dnes takové dominanty nevnímáme již jen mimoděk. Procházíme kolem nich každý den a díky tomu, že jejich hodnota je historicky i prostorově potvrzena, nepřemýšlíme již o podstatě této památky, ani o vztahu k prostoru velkorysého náměstí.

Naopak prostory prvního patra Domu umění, které v posledních letech nabízí velmi atraktivní umělecké zážitky, jsou před našimi zraky zastřeny. Návštěvník neznalý situace, galerii těžko hledá. Je zřejmé, že určitá forma utajení prostoru galerie může být i výhodou, nicméně prožitek z výstavy a případná diskuze o umění a kultuře se vytrácí z našeho běžného denního repertoáru.