5. 8. 2014

Centrum pro seniory v Táboře / 1. cena / SKUTEK ARCHITECTURE (CZ) + RAUMLEIPZIG ARCHITEKTEN (DE)

Ing. arch. Ondřej Dvořák Ph.D., Ing. arch. Jiří Matys, Ing. arch. Šárka Voříšková, 
Dipl.-Ing. Urban Schnieber, Dipl.-Ing. Martin Morkramer

Urbanismus

Východisko: oživení a zabydlení

Řešené území je rovinné, ze tří stran ohraničené zarostlými svahy a ze severu rušnou městskou třídou. Nemocniční fasády a asfaltová parkoviště nevybízejí k dobrovolnému pobytu. Hlavní podmínkou pro kladné přijetí bydlení seniorů je zabydlený prostor – zahrádky, uličky, hřiště, náměstí – ve kterém se odehrává běžný život chodců.

Východisko: obnova zelené planiny s výhledem na město

Původně holá pláň byla v průběhu 20. století postupně zastavována velkými solitéry nemocničních budov, měřítkově odpovídajících době svého vzniku. Stará spojnice s centrem – Kozí stezka – lemuje zpustlý sráz, který však byl až do 50. let 20. století udržován a nabízel výhledy na centrum města.

Východisko: vytvoření městského prostředí, sítě komorních a aktivních pobytových prostor

Urbanistické pojetí řešeného území odpovídá potřebám autodopravy, ale ne potřebám chodců a tím méně seniorů. Kozí stezka jako nejlogičtější pěší trasa z Pražského sídliště do centra má potenciál přivést chodce do území. Tento potenciál lze využít, pokud území nabídne pestrá pobytová místa s lidským měřítkem. Bezbariérovost parteru pro seniory hraje v návrhu důležitou roli. Zlom velkého měřítka na malé cestičky odpovídá kondici seniorů i jejich orientaci z místa na místo. Je možná procházka od lavičky k lavičce, je garantována jistota, že si po cestě na nákup mohu na různých místech chvíli odpočinout.

Východisko: postupné natáčení a pohled hmot směrem k centru města

Nejsilnější sociální vazbu má území k předprostoru nemocnice, tato vazba však pro bydlení seniorů není motivačně vhodná. Zajímavější vazby vznikají na východní hranici areálu, v kontaktu s přiléhající Kozí stezkou. Kozí stezka je jediná stávající trasa, která má měřítko příjemné pro chodce. Východní směr nabízí výhledy do přírody; v případě budoucí kultivace zeleně rokle lze zajistit výhled až na Jordán. Z vyšších podlaží bude navíc možné vidět centrum města. Výhled na panorama Tábora, na věž kostela a možná i na Jordán je obrovským kladem území, pohled na věž kostela je pro obyvatele čitelný a napomáhá identifikaci i orientaci.

Východisko: parkoviště jako zelená pláň

Pláň kdysi pokrývalo pole, dnes ji pokrývá asfaltové parkoviště. Kapacitu parkoviště lze navýšit logičtější organizací stání. Plochu příjezdových tras lze zmenšit a současně zprůjezdnit, pokud se zjednoduší systém odboček a parkovací zóny budou objízdné bez kolizních bodů. Přemíru asfaltu lze překlopit ve prospěch zeleně volbou vhodných zatravňovacích materiálů pro stání, případně i pro vnitřní komunikace parkovišť. Zachování a výsadba stromů poskytnou stín a zmenší měřítko velkých parkovacích ploch.

Východisko: zachování jediného urbanistického motivu v areálu, ústřední osa má obsah a cíl

Urbanistická osa mezi kruhovým objezdem a hlavním vstupem do nemocnice tvoří estetické jádro území, ale nemá využití. Objezdný systém je předimenzovaný, jeho složitost však zpomaluje průjezd. Automobilovou dopravu lze sdružit po západní straně osy (rychlý příjezd) a východní stranu osy lze vyhradit pro chodce, čímž se zpřístupní zelený střed osy. Kontaktními zahradními úpravami lze estetickému středu dodat též zážitkovou hodnotu. Důstojné vyústění osy může vytvořit malé náměstí před hlavním vstupem do nemocnice, se zastávkou, prodejnou a otočkou pro kloubový autobus. 


Architektura 

Východisko: využít rostlou strukturu

Urbanismus řešeného území je určen vztahem mezi umělou ortogonalitou rovné pláně a přirozenou nepravidelností Kozí stezky na hraně rokle. Orientace stavby ke Kozí stezce sugeruje možnost rozvinutí rostlé struktury a měřítka hlouběji do území. Nepravidelnost vnese do území přírodní charakter Kozí stezky, která se rozvětví, otevře a začne komunikovat s předprostorem nemocnice. Vzniknou vlídná a domácká zákoutí. Vykořeněná budova Zubatky se propojí s novou strukturou území.

Východisko: oprášit hodnotná specifika regionální architektury

Tvarová zajímavost budov kombinovaná s jednoduchým a snadno čitelným výrazem navazuje na stavební historii táborského regionu, ovlivněnou prolínáním výrazné architektury jižněji položených Blat a jednoduché architektury Voticka. Taktéž jednoduchá forma zděné architektury se světlou omítkou navazuje na původně rozšířený strohý výraz budov bez zdobných prvků.

Východisko: dialog budov, dialog generací (A – B)

Vzhledem k rozdílným sociálním potřebám jednotlivých funkčních celků byla stavba rozdělena na dva samostatné objekty. Část A (domov pro seniory se zvláštním režimem) je chráněný prostor, nabízející jednoduchou orientaci kolem soukromé vnitřní zahrady. Část B (dům s pečovatelskou službou) má charakter vlastního domova, orientovaného do soukromých předzahrádek a ven: na kontakt s Kozí stezkou a výhledy na centrum města. Mezi objekty vzniká komorní severní náměstí, které umožňuje kontakt mezi generacemi, obyvateli a veřejností - sem jsou orientovány vstupy do objektů, víceúčelový sál, kanceláře poskytovatelů sociálních služeb s nízkoprahovým charakterem a navržené dětské hřiště. Severní náměstí se nachází na nejkratší pěší spojnici mezi kruhovým objezdem a vyústěním Kozí stezky od centra města.

Část B je otevřenější a nabízí více podnětů ke kontaktu s okolím. Byty ve vyšších podlažích jsou orientovány jihovýchodně k zeleni a výhledům. Byty v přízemí jsou orientovány do oplocených předzahrádek, nabízejících kontakt s Kozí stezkou i bezpečné soukromí. Tyto byty mají přímý vstup a zápraží ze severního náměstí pro zlepšení sociálního kontaktu a ztotožnění obyvatel s prostorem. Pečovatelská služba je předpokládána pouze denní, s možností občasného využití zaměstnaneckých kapacit objektu A pro případ nadstandardní služby.

Východisko: racionalita uspořádání, komorní, čitelné a bezpečné prostředí

Část A byla rozdělena do třech přehledných skupin, každá v jednom podlaží objektu. Prostory jsou koncipovány dle soudobých trendů v navrhování domovů pro klienty s Alzheimerovou chorobou. Potřeba intimity v průběhu onemocnění klesá, je proto žádoucí nabídnout dostatečné množství kvalitních společných prostorů, ale i místa k posezení, ze kterých je možné sledovat dění z povzdálí.

Pokoje jsou racionálně řazené, jejich plocha je komprimována na přívětivé minimum, nábytek je vestavný. Přesto nabízí pokoj více variant uspořádání. Ve vnitřní zahradě se nedá zabloudit. Sesterny poskytují přehled nad celou skupinou.

Prádelna a společné zázemí objektu jsou v suterénu. Stávající suterén lze využít, ale jeho začlenění do nové stavby se nezdá být ekonomicky přínosné.

Odlehčovací služby B2 byly přiřazeny k objektu A vzhledem k požadavku celodenní asistence pečovatelů. Pro objekt A se tak zlepšuje flexibilita při zaplnění. Prostory poskytovatelů sociálních služeb C byly přiřazeny k objektu A pro oživení vazby objektu na severní náměstí. Víceúčelový sál lze využívati pro klubovou činnost.

Východisko: snadná orientace a uživatelská přívětivost

Krátké a proměnlivé chodby jsou navrženy jako společně obývaný prostor a nabízejí vhodně situovaná zapamatovatelná místa. Prvky, které by mohly obyvatele stresovat (dveře na únikové schodiště apod.) jsou umístěny mimo zorné pole obyvatel. Společné prostory jsou řazeny za sebou, umožňují volný pohyb obyvatel. V místech, kde klienti činí rozhodnutí - změna směru, vstupy apod. - jsou koncentrovány společné aktivityči místa ošetřovatelek nebo se zde nachází objekty reminiscenční terapie.

Podpora cirkadiálního cyklu obyvatel by mohla být simulována barvou umělého osvětlení, zásadní je ale kontakt s venkovním prostorem. Důležitá je možnost vystoupení do venkovního prostoru – zahrady nebo lodžie a to jak z přízemí, tak z horních pater. Práce a pobyt na zahradě se tak může stát součástí terapie.



Konstrukční a materiálové řešení

Konstrukce objektů je standardní, vyzdívaná s monolitickými stropy a plochými střechami. Stěny jsou omítané, dostatečně zateplené kontaktním systémem. Okna dřevěná s izolačními trojskly, na osluněných stranách s vnějšími žaluziemi.

Tvar objektů je kompaktní, s půdorysy blízkými kruhu. Tento tvar nevyžaduje speciální konstrukce a zároveň je dostatečně blízký ideálnímu tvaru z hlediska tepelných úspor (iglú).

Rekuperaci v seniorském bydlení opodstatňuje nejen úspora každoročních nákladů na vytápění/chlazení (až 30%), ale i snaha o pohodlí uživatelů a v části A též jejich omezená schopnost bezpečné manipulace s okny. Nedochází také k podchlazení klientů. V případě použití rekuperace je možné okna objektu A realizovat s pevným zasklením, čímž se zlepší jejich tepelná odolnost při nižší pořizovací ceně.

Objekt navrhujeme vytápět tepelným čerpadlem. Napojení na stávající teplovod je možné, ale pravděpodobně neekonomické.

Žádné komentáře:

Okomentovat