V rámci dlouhodobé spolupráce CBArchitektura a Fakulty umění a architektury v Liberci vzniklo za poslední dva roky několik zadání na řešení problematických míst v centru Českých Budějovic. Po Kunsthalle v sousedství DK Slavie 1 2 3, respektive na Senovážném náměstí a mateřské škole v Hradební, bylo dalším tématem doplnění špalíčku na Piaristickém náměstí. Zde na rohu ulic Česká a Hroznová dříve stával dům a dnes se jedná o prázdný a nevyužitý prostor s kontejnery a slepou štítovou fasádou sousedního činžovního domu. Mimochodem na toto místo byla počátkem 90. let vypsána architektonická soutěž. Nedávno prezentovaný projekt čajovny od Štěpána Kadlece naleznete zde.
Piaristické náměstí s přilehlým klášterem se nachází v samém historickém centru Českých Budějovic, které je založeno na přísném pravoúhlém systému při soutoku řek Vltavy a Malše. Celé mřížce historického centra vévodí v jejím středu náměstí, jenž nese jméno zakladatele města - Přemysla Otakara II. Piaristické náměstí působí naprosto odlišným dojmem jak rozlehlé a rušné hlavní náměstí, je soukromé, klidné a intimní.
Do prázdného prostoru v severní části náměstí navrhuji budovu hostelu, který půdorysně navazuje na původní stavbu a zachová průchod na náměstí. Funkce hostelu je pak krokem k podpoře turismu a života v historickém jádru a vytváří místo pro ubytování mladých lidí, které zde v současné době chybí. V přízemí budovy se nachází recepce hostelu a malá kavárna určená jak ubytovaným, tak veřejnosti. Kavárna je otevřena směrem do náměstí a lze ji s ním snadno propojit pomocí otevíratelné skleněné stěny. Ve zbytku budovy se nacházejí pokoje pro hosty, společné sociální zařízení, společný prostor, určený pro snídaně a ve střeše je pak umístěna terasa s výhledem na náměstí a klášter. Celým domem prochází schodiště, které spojuje jednotlivá patra s vyvýšenými úrovněmi, díky kterým je přední část budovy posunuta o půl patra a kavárně se tak dostává většího prostoru.
Text / Miroslav Chmel
Okna s parapetem na posez (škoda že nejsou zřejmě i ve vyšších patrech) a mezonety v nejvyšším patře spolu se skrytou terasou jsou opravdu dosti romantické prvky. V omítce, evokující ony hrubé a dosti dekorativní z let výhradně minulých (bohužel nevím jak se nazývá pokud vůbec má nějaký specifický nazev; avšak brizolit to není), tak v té si libuji. Entropie okenního rastru mi přijde kanonická pro dnešní dny podobně jako zámková dlažba. Mám pocit, že většinou se hodí téměř všude, takže v tomto případě souhlasím s Kateřinou Richtrovou když tvrdí že: je trochu škoda, že předchozí ani tento návrh nepracuje s tradičními prvky historických domů jako řád, kompozice, rytmus a vrstvení, v detailu např. římsa. Nebo to není znát, že pracuje". Ale poté by zase nevynikla ta omítka takže vlastně nevím, zdali se jedná o nešvar. PS. Celá budova je klimatizována nebo jsou to okna a ne dekorativní skleněné výplně jak se podle tloušťky rámu domnívám? (Martin)
OdpovědětVymazat