Rozhledna Hýlačka / Grygar, Kosová, Kocich

Architektonická soutěž - rozhledna Hýlačka

3. místo: Ing.arch. David Grygar, Ing.arch. Pavla Kosová, Ing.arch. Martin Kocich;
spolupracující osoby: Marek Raab, Antonín Baďura

Umístění rozhledny

Pozemek rozhledny se nachází v intravilánu příměstské části Tábor – Větrovy. Část parcely je porostlá vzrostlými stromy, část je zatravněná. Pozemek je vcelku rovinný a za jeho hranicí začíná svah klesat směrem k Táboru. Přestože je rozhledna přístupná ze dvou směrů – ze severu a z jihu – většina návštěvníků přichází a přijíždí ze severu, od Tábora vzdáleného vzdušnou čarou asi 3km. Touto cestou přijdou i návštěvníci druhé větrovské atrakce, místní ZOO.

Orientace nové rozhledny na pozemku je volena tak, aby hlavní pohledová osa z vyhlídkové plošiny směřovala k centru Tábora – stejně jako u původní Hýlačky. Objekt zázemí je mimo půdorys rozhledny na okraji pozemku a společně s rozhlednou, umístěnou těsně u hranice lesa, vytváří na pozemku centrální „náměstíčko“, přirozený cíl přicházejících návštěvníků a místo odpočinku, čekání na pomalejší kamarády, vypuštění batolat z kočárků a zaparkování kol a před výstupem na rozhlednu. Náměstíčko bude vydlážděno stejným místním kamenem, ze kterého byla vyzděna podezdívka původní Hýlačky. Její půdorys bude v dlažbě vyznačen změnou směru kladení dlažby.

Architektonické řešení 

Rozhledna svým obrysem odkazuje na svůj původní dlátovitý tvar husitské hlásky. Vzhledem k zadání zvýšení vyhlídkové plošiny na cca 25m (původní plošina v.15m), citlivosti a urbanistickému měřítku místa je celková hmota návrhu vizuálně transparentní a to z důvodu zachování tak výrazného "genia loci" jaký v místě původní Hýlačky doposud vyzařuje. Bylo tudíž nutno samotnou rozhlednu navrhnout z materiálu dostatečně konstrukčně únosného a z požárního hlediska i nehořlavého.

Konstrukci tvoří nehořlavé ocelové sloupy a nosníky a to nejenom z požárních, statických, architektonických ale i z ekonomických důvodů . Její celkovou stabilitu zajišťují po stranách šikmá ocelové táhla. Transparentní opláštění nerezovou lankovou sítí obepíná prostor schodiště.

Samostatné zázemí Hýlačky svou dřevěnou konstrukcí odkazuje na původní materiály. Jako vzpomínka na dramatický konec rozhledny je na objektu zázemí použito opálené dřevo.

1/ Tvar rozhledny vychází z dlátovitého tvaru původní husitské hlásky. Nárožní hrany, tvořené ocelovými táhly, se sbíhají tak, aby vytvořily půdorys čtverce místo původního šestiúhelníku. Toto řešení je elegantní, staticky výhodné a bez přehnané doslovnosti evokuje siluetu původní rozhledny.

2/ Diagonální členění pláště, v původním projektu tvořeném eternitovými šablonami, je zopakováno v kosočtverečném rastru ocelové sítě tvořící obal schodiště nové rozhledny.

3/ Jako vzpomínka na dramatický konec původní Hýlačky je na objektu zázemí použito opálené dřevo. Tento neobvyklý a esteticky nesmírně zajímavý stavební materiál je na stavbách tradičně využíván například v Japonsku a i v našich zeměpisných šířkách se opalovaly například plotové kůly – opálené dřevo má totiž téměř neomezenou životnost.

Funkční řešení

Základní myšlenkou funkčního uspořádání projektu je rozdělení zadání na dva objekty: 

na rozhlednu a samostatný objekt zázemí.

Umístění zázemí mimo půdorys rozhledny má hned několik výhod:

žádná z funkcí zázemí nemusí být umístěna výše než v přízemí a celý objekt je tedy využitelný i pro fyzicky slabší návštěvníky, v případě požadavku je možné upravit zázemí i pro handicapované není nutné řešit samostatné využívání jednotlivých částí zázemí - celý objekt je buď jednoznačně otevřen, nebo jednoznačně uzavřen objekt rozhledny a zázemí vytváří mezi sebou na pozemku příjemný prostor náměstíčka díky umístění zázemí mimo rozhlednu není nutné řešit její ani částečné opláštění a z něj vyplývající detaily řešící tepelné mosty, hydroizolaci apod.

V prostoru zázemí navrhujeme mimo jiné umístit interaktivní expozici s dálkově ovládanou kamerou pro návštěvníky, kteří se bojí nebo fyzicky nezvládnou vyjít na rozhlednu. Vstup do samotné rozhledny je řešen pomocí turniketu. Lístky do něj se budou prodávat v objektu zázemí, a to buď „živou” obsluhou (v sezoně) nebo v automatu (mimo sezonu). Do vyhlídkového ochozu se vystoupá po šesti ramenech schodiště s mezipodestami. Výstupní rameno je orientováno tak, aby větší část půdorysu vyhlídkové kabiny byla na straně směřující k Táboru, který je dominantou výhledu. V interiéru kabiny bude použito jako obkladový materiál přírodní dřevo, které k turistickým rozhlednám instinktivně patří. Interiér kabiny je zároveň jedinou částí projektu, kde může být dřevo použito – z požárně bezpečnostního hlediska totiž při požadované výšce vyhlídkové plošiny nesmí dřevo tvořit plášť rozhledny.

Instalace návětrné plochy pro umístění telekomunikačních technologií je uvažována až podle případné potřeby a je pro ni ponechána dostatečná rezerva jak z prostorového, tak ze statického hlediska.

Více informací na http://architektonicky.blogspot.cz/2012/09/architektonicka-soutez-rozhledna-hylacka.html