V minulém roce vypsalo město České Budějovice soutěž na Centrum současného umění a architektury, jež vznikne rekonstrukcí stávajícího Domu umění, který sídlí na náměstí Přemysla Otakara II. Součástí návrhu je kromě galerijních prostor i turistické informační centrum, edukační centrum, administrativní prostory a úpravy dvora a podloubí domu.
Soutěžní porota složená z předních českých architektů (prof. doc. Ing. arch. Zdeněk Fránek, prof. Ing. arch. Zdeněk Jiran, Ing. arch. MgA. Pavel Nasadil, Ing. Martin Krupauer) a volených zástupců města vybrala do užšího výběru 5 návrhů z 32 přihlášených ateliérů. Trojici českých architektonických kanceláří, kterými byly MCA Atelier, ateliér Skupina Marcely Steinbachové a studio AOC Ondřeje Císlera, doplnil ještě slovenský ateliér GutGut. Jako vítězný návrh byl pak zvolen projekt, který vznikl česko-německou spoluprací ateliéru Malý Chmel s berlínským studiem AFF Architekten.
Organizátorem soutěže byla advokátní společnost HAVEL & PARTNERS ve spolupráci s CBArchitektura.
Historická budova a její okolí jsou neoddělitelné a je nutné se na ně dívat jako na jeden celek. Náš návrh vytváří dialog mezi parkem, který Kulturní dům obklopuje a budovou jako takovou. Vnější prostor přetváříme z neurčité zelené plochy na nádvoří veřejné budovy.
Vytváří tak pevný, velkorysý, měststký prostor s prvky zeleně na okraji staré části Českých Budějovic. Kulturní dům se tak stává výraznou dominantou města, která dostává městotvorný význam nejen při pohledu od řeky, ale působí na své okoli ze všech stran. Původní suterén jsme přetvořili na takzvané „zahradní patro“, které je bez bariér propojeno s bezprostředním okolím budovy. Toto je pro znovuobnovení Kulturního domu v moderním slova smyslu klíčové – dům je přístupný ze všech stran v průběhu celého dne.
Projekt Lifeguard reaguje na veřejnou diskusi, která se v Českých Budějovicích odehrála po odstranění zábradlí u slepého ramene. Ta otevírá otázku, zde je možné a vhodné používat standardní normová řešení na všechny situace, které mohou ve veřejném prostoru nastat a kde je hranice toho, co vše chceme ve společnosti regulovat.
Miroslav Vodák (*1979) je
absolventem Fakulty architektury ČVUT. Architektonickou praxi získal v
ateliérech A8000 Střítecký Krupauer a CGA Architects v New Yorku. Kromě
projektové praxe se jako člen spolku CBArchitektura, který byl nominován na cenu Architekt roku 2018, věnuje propagaci architektury
veřejných staveb a veřejného prostoru, organizaci architektonických soutěží a
je členem Komise pro architekturu a územní plánování města České Budějovice.
Jaká
je situace v České republice s výstavbou pro veřejný sektor (do doby
zavedení opatření při pandemii koronaviru)? K jakému vývoji došlo za posledních
5, 10 let?
Podle statistik objem financí na investice ve veřejném sektoru dlouhodobě rostl. Česká republika potřebuje kontinuálně stavět a opravovat jak veřejné stavby, tak veřejná prostranství, a to pokud možno v kvalitě, která je srovnatelná například s Rakouskem. Nejsme rozvojová země, rozhodně nejsme chudá země a stavět se tu bude. Otázkou je jak. Měli bychom se zajímat především o komplexní kvalitu samotných staveb, což úzce souvisí s přípravou projektu a způsobem výběru architekta. Veřejní zadavatelé, především obce, už často nechtějí soutěžit nejlevnějšího projektanta studie, ale zajímá je celý proces.
